Don´t hate me please.Because I´ll die,if you do...

Červená lentilka I. část

18. července 2006 v 14:39 | Laneyka |  Červená lentilka
,,Tak vylez už konečně!" Prosil Tom lentilku, která se schovávala na dně krabičky. Šmátral po ní dlouhými prsty s vyplazeným jazykem a maximálně soustředěným pohledem.
,,Co zase děláš?" Zívnul jsem nad miskou cereálií.
,,Chci tu lentilku." Zakňučel Tom a obrátil krabičku dnem vzhůru. ,,Ona se tam snad přilepila nebo co?" Zaklepal krabičkou.
,,Zkus to otevřít na druhý straně." Poradil jsem mu. V tu chvíli se lentilka odlepila ode dna a spadla Tomovi do oka, od kterýho se odrazila a spadla na zem.
,,Né, moje lentilka." Zapištěl Toma a vrhnul se na podlahu. ,,Kdepak jsi, ty mrško?" Mluvil si pro sebe a luxoval po podlaze.
,,Snad jí nechceš jíst ze země?" Zeptal jsem se ho vyděšeně.
,,No a? Bude stejně dobrá a možná ještě lepší…" Zakroutil jsem hlavou. Zrovna jsem si do pusy strkal plnou lžíci Nesquicku, když se přede mnou objevil Tom. Ruku vítězoslavně nataženou před sebou. Na jeho dlani se třpytila červená lentilka. Usmál se na ní jakýmsi zamilovaným pohledem a hodil si ji do krku. V klidu jsem si pochutnával na Nesquicku, když Tom začal rudnout.
,,Co je ti zase?" Zeptal jsem se a položil prázdnou misku na kuchyňskou linku. Tom začal zuřivě kašlat. Aha. To ta jeho pitomá lentilka. Pomalu jsem k němu přišel a líně ho plácnul po zádech.
,,Etě?" Zašišlal jsem na něj. Tom horoucně přikyvoval a pomalu se začal kácet k zemi. Tak jsem ho praštil víc.
,,Etě?" Opakoval jsem. Tom opět přikývnul. Tak jsem se napřáhnul a………a praštil jsem ho po zádech, až sebou plácnul na zem. Lentilka mu vyletěla z otevřené pusy. Oba jsme ji netrpělivě pozorovali s dychtivým pohledem. Jakmile se rozplácla o lednici, tak Tom vyskočil a běžel k ní.
,,Moje lentilka! Co jsi to udělal?" Podíval se na mě.
,,Tak jí slízni." Nabídnul jsem mu.
,,Ty vrahu." Podíval se na mě smutným pohledem.
,,No tak…Tome…já ti koupim jiný lentilky." Řekl jsem a pohladil ho přátelsky po dredech.
,,Vážně?" Zeptal se mě a zazářili mu oči.
,,Vážně. Když ale se mnou půjdeš nakupovat." Zadal jsem ultimátum.
,,S tebou?" Zaškaredil se Tom a ohrnul ret.
,,Buď lentilky nebo nic."
,,Fajn, fajn, tak já teda s tebou půjdu, ale koupíš mi maxi balení."
,,Hm…no uvidíme, co se dá dělat." Řekl jsem a popadnul jsem tašku. ,,Co tam tak sedíš? Jdeme!" Zavolal jsem na něj.
,,A co mám dělat s tou lentilkou?" Zeptal se mě.
,,No…tak ji slízni."
,,Fuj! Ty dobytku." Oklepal se. ,,Co kdybychom ji šli pohřbít? Jako našeho křečka, Eda. Aspoň by nebyla tak sama."
,,Tome?! Slízni tu lentilku a jdeme!" Zavrčel jsem.
,,Ne! Já ji chci pohřbít." Zafňukal a sebral rozmáznutou lentilku do ubrousku. To je dement, ten můj bratr! Jak spolu můžeme mít něco společnýho?
,,Potřebuju nějakou krabičku, aby ji nesnědli mravenci." Řekl a začal lítat po kuchyni a otvíral všechny skříňky. Pak našel zápalky. Vysypal je všechny na stůl a opatrně do krabičky vložil lentilku.
,,Bože!" Zalapal jsem po dechu. To je fakt magor. Pak Tom vyšel z kuchyně a v natažené dlani nesl opatrně krabičku. Zastavil se až pod starým smrkem, který se tyčil vysoko nad naší zahradou. Kleknul si k malému křížku a řekl:
,,Edíčku, teď tu budeš mít kamarádku." Vyhrabal malou dírku a nacpal do ní krabičku s lentilkou.
,,Fajn, tak jsi jí udělal pohřeb, takže už můžeme jít."
,,To teda ne." Řekl dotčeně a uraženě zároveň. ,,Ještě kytičku a písničku." Zvedl se a v záhonku s kytkama utrhnul malou žlutou kytku. Pak si zase kleknul k lentilce a začal zpívat Schwarz. Tázavě jsem na něj zvedl obočí.
,,No co no…jinou neumim…a taky by jsi mi mohl trochu pomoct."
,,Co mám dělat? Mám snad pronýst něco na rozloučenou?" Zeptal jsem se otráveně.
,,Jasně! To je dobrej nápad." Kouknul na mě Tom.
,,Hm…fajn…takže milá Červená lentilko, budeš nám chybět, škoda, že tě nebude moct strávit Tomův žaludek. Ámen." Řekl jsem a otočil oči v sloup.
,,Bille!" Napomenul mě Tom. ,,Co to mělo bejt?"
,,Co jako?" Zeptal jsem se.
,,To rozloučení, přece! Tohle se na žádnym pohřbu nepřeje. Musíš to pronýst s citem."
,,Tome, tak tohle už snad trochu přeháníš, ne?" Vyjel jsem na něj. Nechápavě na mě zíral.
,,A proč jako?" Zeptal se tupě.
,,Proč? Sakra pohřbíváme jenom debilní lentilku, proto!" Tom se pomalu zvedl, očistil si kolena a se sklopenou hlavou šel ke dveřím. Stál jsem tam jak tvrdý Y.
,,Tak co je?" Zavolal na mě podrážděně. ,,Jdeme pro ty lentilky."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama