Don´t hate me please.Because I´ll die,if you do...

Květen 2007

Zimmer 483-Kapitola 4.

31. května 2007 v 21:32 | Trinitys |  Zimmer 483
Mno..tak další dílek....
totgeliebt=smrtelně zamilovaný

Kapitola 4.Totgeliebt

,,Jsme navždy ztraceni."
Chodila jsem za ním každý den. Nevím, jestli jsem opravdu chtěla, ale něco mě tam podvědomě táhlo.Vyprávěl mi o svém životě, nevynechal jediný detail. Za pár dnů jsem se dozvěděla jeho nejtajnější přání, nejkrásnější zážitky a dokonce i pocity z prvního sexu s Tomem. Říkal mi o něm úplně všechno. Jakoby se tím vracel do chvil, kdy byl s ním. Dokázal mi hodiny popisovat tomův vzhled. Měla jsem pocit, že ho tím lépe poznávám.
Miloval Toma šílenou, smrtelnou láskou, ale sám sebe nenáviděl. Přitom jeho chybou byla jen zoufalá závislost na bratrovi.
°°°
,,Kyra Davisová už zase nebyla na terapii. Nevíš o tom něco Cheri?"
,,No,víte…ona je teď hodně s tím Kaulitzem.Chodí za ním,povídá si s ním a tak.Sestra Stephenová říkala, že ho i přiměla trochu jíst…"
,,To je sice moc hezké a je samozřejmě dobře, že se slečna Davisová zajímá o něco jiného,než o heroin a sebevraždy… ale pořád je to naše pacientka s placenou péčí. Už kvůli jejím rodičům je důležité,aby se léčebných akcí zúčastňovala."
,,Vždyť já vím. Taky jsem jí to říkala, ale ten kluk na ní doslova visí.Věnuje mu spoustu času a energie. Ale už aspoň nebere uklidňující prášky…"
,,Ona je někdy brala?"
,,Přece víte, že se dopovala Kodinalem…"
,,To máš pravdu. Bohužel je nemůžeme sloučit do jednoho oddělení.No dobrá, nebudu to říkat madame Wind, ale zkus jí nějak vysvětlit, že na sezení chodit musí."
,,Jasně."
°°°
Ozve se zaklepání na dveře.
,,Dále." Zařvu.Vstoupí nervózní čtyřicátnice.
,,Dobrý den. Já jdu za Billem."
,,Ahoj mami." Usměje se Bill.
,,Aha tak…to já nebudu rušit. Půjdu si něco zařídit. Tak za dvě hodiny jsem zpátky a pak půjdeme na oběd, ano Bille?!" Dochází mi, že jsem tu poněkud navíc.
,,Tak jo. A nevzala by si mi jídlo sem?" Zamrká.
,,Možná." Pokrčím rameny a opustím pokoj. Uf. Je to dost unavující, trávit s ním tolik času. Už jen čekám, kdy mě přemluví, abych se k němu nastěhovala do pokoje. Bože, bože.
V pokoji se podívám do zrcadla.Hnědé vlasy už jsou trochu hustší, ale fialový melír mi silně odrůstá a ostře růžový dread v něčem, co bylo kdysi ofinou jakbysmet.Dobře, vypadám příšerně. S tim budu muset někdy něco udělat.
°°°
,,Mami a kdy přijde Tom?" Simonne si smutně povzdechne.
,,Ale Bille, vždyť víš, že…"
,,Kdy přijde?"
,,Nevím."Odpoví popravdě.
,,Stýská se mi po něm. Vždyť slíbil, že tu bude každý den. Nebráníš mu doufám…"
,,Ach Bille! To víš, že ne."Obejme ho Simonne a snaží se zadržet slzy.
,,Mami, přibral jsem hodně?" Zeptá se vystrašeně.
,,Moc ne, ale už vypadáš o hodně líp." Bill odvrátí hlavu.
,,Jsem tlustej. Před tím to bylo mnohem lepší.Tom si to určitě taky myslel. Všechno bude jinak, až se vrátím."
,,Proboha Bille! Co si představuješ, že se stane, až se vrátíš domů?!"
Pokrčí rameny.
,,Nevím. Zajdu si na pořádnou kosmetiku,pojedeme s kapelou na turné…a třeba bude zase všechno v pohodě s Tomem." Usměje se zasněně.To už Simonne nevydrží a naplno se rozpláče.
,,Broučku, ty tomuhle všemu věříš?"
,,Jo.Proč bych neměl." Pousměje se.
°°°
Ve dveřích do pokoje 483 se srazím s billovou mámou.Má ubrečené oči a vypadá celkově vyčerpaně. Slabě se usměje na tác s jídlem, který nesu.
,,Bill má rád těstoviny." Vzlykne a s kapesníkem v ruce, rychlým krokem zmizí k výtahu. Co to?
,,Ahoj Billí. Nese se oběd." Vrazím před něj tác.
,,Eh jo…díky."
,,Říkala tvoje mamka něco zajímavýho?"
,,Ani ne…jenom, že neví, kdy přijde Tom."Posmutní.
,,Aha…tobě to nechutná?"Kývnu směrem k talíři.
,,Chutná."Zamumlá, ale stejně se vidličkou jen rýpe v sýrové omáčce.
,,Ach jo. Tak počkej." Povzdechnu si. Odložím svůj talíř vedle a chopím se jeho vidličky.
,,Ale uvědom si, že mi to radost nedělá."Podotknu. Nabodnu jedno sousto.
,,Tak, otevři pusinku…no…šikovnej, uděláme letadýlko, Frrr…" Jako kretén, ano. Pomocí této metody sní půlku porce a pak se zamlaskáním usne.
To bychom měli Při troše štěstí stihnu terapii a kafe s Cheri, než se probudí.
°°°
,,Madame Wind?"
,,Ano?"
,,Přijel pan Bärtel, mám ho pustit dál?"
,,Samozřejmě. To si myslíte, že tam bude čekat nebo co?! Neprovokujte mě!" Do místnosti vstoupí mírně korpulentní padesátník.
,,Ach Petere! Netušila jsem, že přijedeš tak brzy. Mám ještě spoustu práce."
,,To nevadí ty moje notičko. Já klidně počkám, než si tu vyřídíš papíry a pak zajdeme na večeři."
,,Dobře. Mám tu problémy s jednou složkou. Zatím mi třeba vyprávěj o koncertě."
,,No, naši zborysté byli vynikající…"
°°°
,,Byla si někdy zamilovaná?"
,,Párkrát…ale asi ne tak moc jako ty."
,,Někdy mám pocit, že kdyby se to nestalo, všechno by bylo lepší."
,,Ty lituješ? Říkal si, jak je to krásné…"
,,Možná až moc…" Povzdechne si a stále kouká z okna. Tahle jeho depresivní nálada se mi nelíbí. Byl tak strašně naivní, ale teď…je to divné.
,,Smrtelně jsme se zamilovali a to mě zabíjí."
Škoda, že nerozumím významu jeho slov. Některé věci na něm asi nikdy nepochopím.
(Trinitys)

,,Anglická královna":D

30. května 2007 v 9:06 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Z mnou neznámého rozhovoru,kde se Tom pokoušel mávat jako královna V.B.(ano je to narážka na jistou povídku:)))
(tokio483hotel.blog.cz)
zajímavé,že?!:)

Zimmer 483-Kapitola 3.

27. května 2007 v 12:39 | Trinitys |  Zimmer 483
jsem hrozná,já vim.

Sad...but real.

26. května 2007 v 23:25 | Trinitys |  Můj psycho deník
Ta holka to vystihla:
If being incest is wrong, I never want to be right..
If being incest is a disgrace, I never want to be graceful..
If being incest is a sin, then I never want to be pure..

I love who I love, and my love and soulmate is my brother.
My beautiful brother who smiles, a smile that can make the very sun rise even when it is night.
My lovely brother who is strong, who is not afraid, who can lift me from the depths of any deep sorrow.
My talented brother who is a winner at anything he puts his mind to, and who loves me.. Like no one ever can.

If being incest is a crime, then I will fight against the law.
If being incest is frowned down upon, then frown down on me all you want.
If being incest brings shame, then I will forever live in shame..

Eventhough being Incest is not a crime, it is not wrong.. It is love. A wonderful feeling for one to feel for anyone they deeply care for, and for that one special person they knew all their lives..

I am incest, I am deeply inlove with my brother, and forever and longer we will be soulmates.
©2007 ~HaileyTwain

Hláškyyy:DD

26. května 2007 v 21:50 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
No tohle je naprosto boží:DD nejsou všechny,ale aspoň něco:))) já v tom navíc ještě vidim ty twincestní věci,takže o to mi to přijde lepší(viz bill a velká postel)...
1.

Otázka: Na koho ze skupiny musíte vždycky čekat?

Všichni(kromě Georga): Na Georga!!!

Georg: Hey! Jsem už dospělý muž, mám na práci tolik věcí

Otázka: Kolik máš budíků?

Tom(odpovídá za Georga): Má jenom jednoho....a ten nefunguje! A když si zkouší narychtovat mobila, tak taky nefunguje, když má zvonit, je to divný!

Georg: Baterka byla vybitá...opravdu!!

I don´t love you anymore

25. května 2007 v 19:55 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
moc hezký video z twincest blogu..ale smutný...

Jediná noc s Triniti 15.díl

25. května 2007 v 13:34 | Trinitys |  Jediná noc s Triniti/Einzige Nacht mit Triniti
Po dlouhé době..je to trochu perverzní..trochu vtipné..prostě trin.
Neděle 19.6.2006
Probudí mě zvláštní zápach.Otevřu oči.Bill je někde v tahu a Tom na mě zírá.Typický.Začnu čmuchat ve vzduchu.
,,Co to je za smrad?"Zavrčim.A jéje.Už jsem zase příjemná.Tom se zašklebí.
,,Máma dneska není doma a brácha se rozhod,že nám udělá slavnostní oběd."
,,A že se mu to daří,co?!Víme vůbec o jakej druh potravy se jedná?"Kouknu nedůvěřivě na dveře pokoje.Zíraj z nich na mě plakáty dvojčat.Bože!To sou magoři.
,,Prej něco extra…No zatím to moc povedeně nevypadá."Nakrčí nos.
,,Uvidíme."Usměju se a jdu se trochu zkulturnit.Spala jsem v oblečení,takže vypadám mírně pomačkaně.
Pak se vydám pomalu do kuchyně.Nakouknu.Bill pobíhá kolem linky,nadává a hasí pálící se jídlo.Opatrně se připlížim za něj a zezadu ho obejmu kolem pasu.Trochu sebou škubne.
,,Ahoj Trinu."Usměje se.Nenápadně zastrčim tlapky pod jeho tričko a chvíli ho hladím po bříšku.
,,Copak to bude?"Kývnu směrem k hrnci a položím si hlavu na jeho rameno.
,,To měl bejt hovězí vývar a svíčková,ale…nějak se to nedaří."Smutně koukne na připálené cosi.Je mi ho celkem líto,vařil se s tím a teď se to rozhodně nedá jíst.
,,S tim se něco udělá."Uklidňuju ho.
,,Co třeba pizzu s koprovkou?"Navrhnu.Vykulí na mě oči.
,,To myslíš vážně?!"
,,Ne.Vypni to a dáme si třeba biftek."
,,Ty ho umíš?"
,,To zrovna ne,ale znám restauraci,kde jo a skvěle."Usměju se.Bill se rychle zbaví svých kulinářských pokusů.Stojíce stále za nim si začnu hrát se sponou jeho pásku.No dobře,občas špička mého prstu zajede i pod ten pásek.On se nervózně dotýká mých stehen a vydává zvláštní chichotavý zvuk,když ho políbim na ucho.Rukou ho přejedu na kyčel a to už se začne ošívat.Musím si ho přece nějak udobřit po tom včerejšku.Olíznu mu špičkou jazyka krk a klíční kost a stejný pohyb provede i má pravá ruka po jeho břiše a žebrech.(N/A:já vim,že se to podobá spíš hodině anatomie,ale to fakt nešlo.)Zakloní hlavu,až mě pošimrá vlasy na nose…
Záhadně skončim v sedě na kuchyňský lince.Nohama pevně objímám billovy boky,čímž se dostáváme do opravdu těsný blízkosti.Jediný co mi dělá problém je podívat se do jeho nevinných očí.Mám z toho pak trochu výčitky.Jeho ruka přejede o mé noze už celkem dost vysoko.Začíná to být velice zajímavé,ale…zrovna ve vášnivý,líbací části,rozrazí dveře Tom.
,,Mam hlad!Co tady…aj,sorráč!"Sklopí trochu oči.Bill se naštvaně otočí a probodává bratra nenávistným pohledem (ten místo aby vypadnul jen stojí a zírá).Já se pokouším zapnout podprsenku,kterou se Billovi nějak povedlo rozepnout i přes tričko.A že to teď jde pěkně blbě.
,,Nechtěl bys laskavě vypadnout?!"Tom si mě prohlédne a ani se nehne.
,,Myslim,že teď už je to jedno.Tak co ten oběd?"Billík se na mě otočí.Už sem slezla z linky a teď stojim za nim.
,,Rozhodli sme se jít na biftek.Já se domu skočim převlíct a můžem."Usměju se.Tom nadšeně povyskočí a posadí se na židli.Bill trochu zaskřípe zuby,protože je mu jasný,že teď už vážně žádný mazlení nebude.
,,Tak já padam a za chvilku si pro vás přijdu."Mrknu.Docela se na ten oběd těšim.
(Trinitys)

Danke schöne Oberhausen 8.díl

24. května 2007 v 17:03 | Trinitys |  Danke schöne Oberhausen
No už se to začíná rozjíždět:))

Danke schöne Oberhausen 8.díl-Idylka

Dvojčata začala dělat,že se snad ani neznají.Čím víc Tom billovu přítomnost odmítal,tím víc jsem sem jí byla zahlcena já.Snažila jsem se držet toho,co mi Gustav řekl,ale nějak to nešlo.Vždyť sem se mezi ně ani plést nemohla.Oni k sobě přestávali patřit.
Strávila sem s Billem vlastně krásné tři týdny.Věnoval mi veškerý svůj čas,každý nadšený pohled,nebo něžný dotek teď patřil jenom mě.Milovala sem ho už strašně dlouho,takovou tou fanynkovskou,platonickou láskou,ale až teď se začala naplňovat.
Nevnímala sem,že byl smutný.Asi sem nechtěla,aby to tak bylo,takže sem nad tím pro změnu zavřela oči.
Děkuju ti Bille,že si mi splnil sen…a omlouvám se ti,že já sem zničila ten tvůj.
Dnes večer se pohodlně rozvaluju na sedačce v hotelovém pokoji a kreslím.Zase mě přepadl pocit naprostého štěstí,takže si ani nevšimnu,že Bill,který měl přijít z autogramiády už před dvěma hodinama tu není.Dám si sprchu,převléknu se do spacího a zachumlám se do peřin.
Vzhledem ke své nespavosti se v půl třetí probudím.Teď už mi dojde,že tu něco chybí.
,,Bille?"Zašeptám do tmy pokoje.Žádná odpověď.Vylezu z postele,rozsvítím,ale nikde nikdo.Třeba je u kluků.Vyrazím na chodbu,zkontrolovat jestli se tam zase nezlil pod obraz boží.Před tomovým pokojem se na zemi krčí něco malého s rozcuchanými,černými vlasy.
,,Bille,co tady děláš?"Zeptám se překvapeně.Zvedne ke mně uplakané oči.
,,Já…já nic…Už jdu…"
,,Stalo se něco?"
,,Ne…jenom sem si musel promluvit s…Tomem."
,,Pohádali ste se??"Tvář se mu zkřiví do zvláštního,bolestného výrazu.
,,Chci spát…"Kníkne a nechá se téměř odnést do pokoje.Tam se svalí na postel a schoulí se do klubíčka.Neuvěřitelné,jak se jeho dlouhé nohy a ruce,dokáží proplést a zabrat tak jen pár centimetrů čtverečních místa.
,,Je mi zima."Zabalím ho do obou dvou peřin a ještě se k němu pevně přitisknu.
,,Co se stalo?Udělal ti něco?"Odpovědí mi je tiché zasténání.Pevně sevře mou ruku,až mám pocit,že mi jí rozdrtí.
,,Nenávidí mě…on mě nenávidí."
Jsi slepá?Copak to nevidíš?Proč nechápeš to,co ti říká?Od nenávisti není k lásce zas tak daleko…
(Trinitys)

Zimmer 483-Kapitola 2.

22. května 2007 v 13:43 | Trinitys |  Zimmer 483
Heh:))
Kapitola 2. Stich ins Glück
,,Začala sem,když mi bylo 13.Nejdřív něco lepšího Válium,amfetaminy a tráva.Bylo to…fajn.Nedokážeš si představit ten úžasnej pocit,když si na tripu…Jenže ty prášky mi pomalu přestali stačit,prostě to nemělo účinek.Tak sem šla do heroinu.Nejdřív sem ho šňupala,pak sem pozvolna přešla ke stříkačce…Peníze se mi na to vždycky nějak podařilo sehnat.
Když sem se začala bavit tím,že sem si dávala pořád větší dávky a zkoušela,jestli to přežiju,odvezl mě táta na první odvykačku.To nevyšlo,tak sem skončila tady."Rozmáchnu se rukou po bílém pokoji.Vyprávím mu tu o sobě a vlastně ani nevím proč.Asi proto,že on ještě mluvit nechce.
,,A chodí sem za tebou někdo?"
,,Ne…to ne."
,,Za mnou má přijít Tom."Usměje se zasněně.Jeho bledý,unavený obličej se rozjasní.
,,Máš ho asi hodně rád,viď?!"
,,Eh…no…jo…já…nemohl bych bez něj žít…On a moje skupina jsou pro mě všechno."Zčervená.Je zvláštní,jak vzpomínka na jediného člověka dokáže změnit jeho náladu.
Venku se pomalu stmívá.
,,Už musím jít.Večerka je za chvíli."Pousměju se a přejdu ke dveřím.
,,Víš…občas mám v noci strach…"Zašeptá.Smutné oči se na mě zoufale upírají.Tak tohle ne.Nemám ráda pokusy a psychické vydírání.
,,Nemůžu zůstat.Uvidíme se zítra."Rozloučím se a zabouchnu za sebou dveře.Vím,že bude vyděšený,že nebude moct usnout.Ale tuhle první noc si musí prožít sám.Každý musel.
°°°
,,Tady máte tu složku."
,,Jo…díky moc."
,,Tak…co si o tom myslíte?"
,,No…bude to těžké…anorexie a…cože?Co to je?O tom mi nikdo neřekl!"
,,Nebyli jsme si tím úplně jistí,ale potvrdilo se to."
,,Pane bože.Bude zázrak,jestli se odtud ten kluk dostane…"
°°°
Dlouhé chodby ozařuje jen matné světlo zářivky.Noční sestry dávají pozor,aby byl klid.Ve většině pater je ticho.Jejich obyvatelé klidně spí.
Jen v pokoji 483 se zoufale třese vyhublé,smutné stvoření.Mlátí rukama do zdi,zarývá si nehty do kůže a občas hystericky křičí.Nikdo nepřijde.Nikdo ho nechce slyšet.
Tmavovláska s rozpíchanýma rukama od jehel,o patro níž,rychle polyká několik tablet Kodinalu.Nemohla by spát.Slyší jeho volání o pomoc,výkřiky jména jeho bratra.Nemůže se zbavit pocitu viny.Ale od toho tu přece není!Skoro ho nezná,proč by se o něj měla starat?Nebude,alespoň teď ne…
Chlapec k sobě tiskne bílý polštář.
,,Tome,Tome!"Křičí.Konečně vchází sestra.
,,To bude dobrý."Pousměje se a píchne mu uklidňující injekci.
,,Píchnutí pro štěstí."Zašeptá sestra a rychle opustí pokoj.Pak už nic,jen tma.
První noc je vždycky nejtěžší...
(Trinitys)

Xerxes-King of kings and god of gods!

16. května 2007 v 18:15 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Thole jsem si prostě nemohla odpustit.Nešlo to...poté co Bellie uveřejnila Stelia...na kterého..dejme tomu nemám moc názor...rozhodla jsem se,že vlnu dokonalosti v podobě Billa musím obohatit dalším krásným zjevem v podobě Rodriga Santara....
Ovšem kouzlo není v samotném tomhle...celkem obyčejném herci...ale v jeho roli v ,,300 bitva u termophyl"...Jako král králů a bůh bohů-Xerxes....Obávám se,že přestoupím z billismu a budu věřit v něj....
Asi jsem úchyl...určitě jsem úchyl:))) ale tnhle božský král...který vypadá,pravda dost zženštile...je naprosto skvělej....

Unavená Trin...a Bill:))

16. května 2007 v 17:57 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Trinuška je dneska strašně unavená..asi přepíše povídku...trochu se opije...a pak půjde spát...navíc jí mírně vytočilo pár věcí...takže by to mohlo špatně dopadnout....
Tady je Billush:))) a úchylně prohlašuji,že tam má krásný bříško:)))
a taky dost děsný boty:))) ale nevadí:)))

Danke schöne Oberhausen 7.díl

15. května 2007 v 16:01 | Trinitys |  Danke schöne Oberhausen
Asi krátké,že?!:))

Danke schöne Oberhausen 7.díl-Strach

,,…jenom občas v noci má Bill strach a tak se přišoupne k Tomovi,trochu se pomazlit,ale jinak se v nic neděje."(Gustav Schafër-rozhovor pro VIVU)
Už od 8 ráno jsme odkázáni na tourbus.Sedíme ve společné ,,jídelně" s velkou koženou sedačkou.Georg pospává,Gustík kouká z okna,já se opírám o billovo rameno a poslouchám jeho vyprávění o konkurenčních skupinách.Tom má mp3 v uších a prohlíží si mě pronikavým pohledem.Je to nepříjemný.Pořád nevím,co můžu od toho kluka čekat.
,,… a pak mě ten dement řekl,že sem strašně sexy a jestli bysme to nedali dohromady."Šklebí se při popisu vyznání lásky od Richieho z US5.
,,Jako si fakt hezkej,ale že po tobě jedou už i kluci…"Tom protočí oči v sloup.
,,Bohužel.To bych fakt nemoh…mít něco s klukem…to je moc."Pobaveně se při té představě usměju.Tom se zvedne ze sedačky a spraží Billa pohledem.
,,Hodláš se v noci zase bát?"Zavrčí směrem k Billovi.Překvapeně mu pohlédne do očí.
,,Proč…proč se ptáš?"Zašeptá nechápavě.
,,Jen aby si se mnou nepočítal."Odsekne a zmizí do kuchyňky.Nechápavě pozvednu obočí.
,,Co mu je zlatí?"
,,Já…nevím.Promiň musím za ním."Dá mi pusu na čelo.Poskočí mi srdce.Tak třeba přece…Zvedne se a vyběhne za Tomem.S pocitem nově nabyté euforie popadnu časopis a roztržitě jím listuju.
,,Lie?"
,,Hm?"Otočím se na Gustava.
,,Víš,všichni jsme strašně rádi,že tu jsi a doufáme,že i dlouho zůstaneš,ale…"Odmlčí se.
,,No?"
,,Víš…jestli chceš,aby bylo všechno ok…dej těm dvěma prostor…nech je být spolu.Není dobrý plést se mezi dvojčata…"
,,Jak to myslíš?"
,,Vím,že se ti Bill líbí,vidím,jak s ním flirtuješ…Dej si pozor.Tomovi na něm záleží,bojí se o něj,proto se k tobě tak chová…Ani jeden z nich by nebyl schopen mít někoho radši,než toho druhého."
,,Eh…jo…no…dobře,tak jo."Slabě se usměju.Vždyť nic nedělám.Nebráním jim být bratry.Přestávám to pomalu chápat.
Večer se ke mně Bill přitulí.Dlouhým nehtem mě lehce lechtá na břiše.
,,Necháš toho!"Zasměju se potichu.
,,Ne-e."Vezme svou peřinu a zabalí mě do ní.
,,Co to-?"
,,Uděláme miminko."Začne se mnou houpat ze strany na stranu.Přitulím se k jeho rameni a začnu mu ocucávat tričko.
,,Já nechci slintací dítě!!"Odstrčí mě od sebe se smíchem.
,,Bille mohl bys laskavě sklapnout?Kdo má ten tvuj ječák pořád poslouchat?!"Vyštěkne Tom ležící na posteli vedle nás přes uličku.Bill se smutně otočí na druhý bok.
,,Promiň bráško…"Neřekne mi jediné slovo,nedovolí už jediný dotek.
Dnes v noci se Bill bál víc než kdy předtím.A poprvé za tu dobu co jsem s ním i brečel.A já mu nedokázála nijak pomoct.Nevěděla jsem jak…On snad ani nechtěl,ne ode mě.
Jsi ráda,že můžeš kazit,to co mezi nimi bylo?Baví tě to být tou,která vraždí city?
(Trinitys)

Zimmer 483-Kapitola 1.

15. května 2007 v 15:52 | Trinitys |  Zimmer 483
slibovaný první díl....všiměte si ředitelky:))) možná je to trochu moc roantický...na konci..no posuďte sami...

Kapitola 1. Vergessene Kinder

Jsou tu protože udělali chybu.Protože toužili po něčem nepoznaném,nebo po tom být jiným. Narkomani,anorektičky,gemblerky,alkoholici,děti trpící sebepoškozováním,nebo schizofrenici.Je jim mezi 15 a 25 lety.Někteří si pro pomoc přišli sami,jiné sem umístili rodiče.
Tahle luxusní léčebna se snaží ,,zapomenutým" dětem pomoct.V 95% úspěšně.
°°°
,,Nepůjdeme ven?"Ptá se mě Cheri,moje kámoška.
,,Nemůžu,mam skupinovou terapii."Odvětím znuděně.
,,Feťačko!"Zasměje se.
,,Lepší než gemblerka."Zavrčím a vydám se na terapii.Je to nuda.Nesnášim tyhle věci.Vždyť to nemůže mít žádnej účinek.
°°°
,,Paní Wind?"
,,Ano?"
,,Už je tu ten chlapec,jak…No vždyť víte…"
,,Ah…Kaulitz,že ano?!"
,,Přesně tak."
,,Dobře vezměte ho do třetího patra."
,,Ale je tu s ním jeho matka.Mám jí pustit dál?"
,,Samozřejmě!"Vstoupí nervózní blondýna kolem 45-ti.
,,Dobrý den paní řiditelko."
,,Jistě…sedněte si."Pokyne k židli naproti.
,,Víte…chtěla bych jenom vědět,za jak dlouho pustíte."
,,Paní Kaulitzová .Já tu nejsem od toho,abych se starala jen o vašeho syna!Ale podle diagnózy,kterou jsem měla možnost slyšet,je to především na něm."
,,Aha…víte,je to s ním hodně těžké…prožil si svoje…chápete…"
,,Jsme soukromá léčebna,bude o něj dobře postaráno.Pokud byste chtěla něco navíc…číslo našeho účtu znáte…"
,,Co prosím?"
,,Občas pacienty vozíme na výlety k moři…což samozřejmě něco stojí."
,,Ale…"
,,Nechte si to projít hlavou…"
,,No dobře…tak…zatím nashledanou."
,,Nashle."Zabouchne za ní dveře.
,,Jak já tyhle starostlivý rodiče nesnáším."
°°°
Při zpáteční cestě z terapie potkávám Danu.Je to milá sestřička ze třetího patra.
,,Kyruš?"
,,No?"
,,Prosím tě,já nějak nestíhám.Odnesla bys tuhle kytku do pokoje 483?Je tam nějakej novej kluk."
,,Jo jasně."Přikývnu a popadnu kytici bílých růží.483?Kdo to může být?Opatrně zaklepu.Ticho.Otevřu dveře a naskytne se mi zvláštní pohled.V rohu čistě bílého pokoje sedí hubený kluk.Dlouhé černé vlasy s bílými pramínky mu padají do obličeje.Úzké tričko i kalhoty na něm doslova visí.
Bázlivě ke mně zvedne čokoládové,černě podmalované oči.
,,Ahoj."Usměju se.Jen kývne.
,,Sestra mě poprosila,abych ti tohle donesla."Podám mu kytici.Natáhne po ní kostnatou ruku s dlouhými černě nalakovanými nehty.Je zvláštní.Opravdu hodně zvláštní.
,,Díky."Pousměje se.
,,Eh..no…já jsem Kyra,z drogovýho."
,,Bill…"
,,Vítej mezi zapomenutými dětmi…"Slabě se usměje.
,,Proč tu vlastně jsi?"Pokrčí rameny.
,,Tvrdili,že jsem moc hubenej."Ukáže znechuceně na své propadlé břicho.Aj.Takže anorektik.Za tu dobu co tu jsem,vím,že sou to nejtěžší případy.Sednu si vedle něj na zem.
,,Ty…držíš dietu?"
,,Jo…vždyť jsem strašně tlustej!46kilo!To je strašný!"Mírně se mi orosí čelo.Musí měřit něco kolem 180 cm.To je hodně zlý.
,,Víš,že na to můžeš umřít?"
,,Tak ať.Ale aspoň na chvíli bych byl dokonalej."Pousměje se smutně.
,,Proč?Kvůli komu,nebo čemu musíš být dokonalej?"Místo odpovědi propukne v pláč.Rukama objímá vyzáblá kolena,hlavu má skloněnou a záda se mu otřásají vzlyky.
Nikdy jsem necítila lítost.Starala jsem se jen o sebe a ne o problémy ostatních.Drogy mě naučily žít sobecky.Ale tohle anorektický stvoření volá každým pohybem o pomoc.Nevím kde se to ve mně bere.Opatrně ho obejmu kolem ramen.
,,To bude dobrý…"
,,Kde je Tom?"Zašeptá.
,,Tom?Kdo je Tom?…ale já jsem tady…"
,,Bráška."Řekne skoro neslyšně.Nevím co na to říct,tohle mi nikdy nešlo.
,,Ich hält und lass nicht."
,,Hält mich fest bitte."
Stačilo pár minut.Pár slov s tímhle klukem a jeho zvláštní kouzlo mě přimělo mít ho ráda.Mám potřebu ho bránit…dělat si další problémy.Ale on si to zaslouží.
(Trinitys)

Zimmer 483-Prolog

12. května 2007 v 22:17 | Trinitys |  Zimmer 483
nová vícedílovka..moc děkuju sarrah za pomoc.

Prolog

Berlín.Hlavní město Německa,metropole kypící životem.Spousta obchodů,aut a hluku.120km západně od něj se nachází Magdeburg.Něčím je nám to město povědomé,ačkoliv se v něm v podstatě nic neděje.Ale čím?To teď není důležité.Míříme jinam.
Pár kilometrů na jih a jsme na místě.Stojí tu obrovský dům se zahradou.Vypadá skoro jako zámek.Ale vzhled klame.Okna mají mříže,desítky pokojů uvnitř bílé stěny.Přes velkou bránu a vysoké zdi se nedostane nikdyo,kdo nemá.Zvláštní atmosféra.A přes to všechno působí luxusně.Už zlatá cedule na bráně ,,Soukromá psychiatrická léčebna sv.Benedikta" .
Hubený chlapec zoufale křičí,když je odváděn dovnitř.Tohle je tu na denním pořádku.Vítejte v Dessau.
(Trinitys)

Danke schöne Oberhausen 6.díl

12. května 2007 v 22:10 | Trinitys |  Danke schöne Oberhausen
hih:)) mam povídkovou náladu...

Danke schöne Oberhausen 6.díl-Tell me what the true is!

Dnes večer odjíždíme do Berlína na další koncert.Tím pádem se musí hodně odpočívat a využívat pohodlí tohohle hotelu.Další noc totiž strávíme v tourbusu.
Dvojčata kolem sebe chodí po špičkách a Bill mi hned ráno řekl,že dneska je nějak unavený a nemá na nikoho čas,ani náladu.Klidně sem to odkývala prokecala celý den s Gustavem,což je mimochodem strašně fajn kluk.Pořád ale nemůžu zapomenout na včerejší noční návštěvu.
Večer procházím po hotelu a snažím se najít Billa.Někam prostě zmizel.Ze zoufalství zamířím i do hotelové vířivky.Je před ní malá šatna,do které opatrně nakouknu.Nikde nikdo,jen na věšáku je tomův ručník(vyšité ,,Tom" a ,,Tokio Hotel",jsou usvědčujícím důkazem jeho vlastnictví).Pár odhozených kousků oblečení,převážně ve velikosti XXL a kšiltovka.Jinak nic.Za šoupací stěnou ze dřeva a matného skla jsou vidět nezřetelné obrysy.Normálně bych se otočila a odešla v domnění,že se Tom ,,jen" koupe,ale něco nejde přeslechnout.Výkřiky.Hlasité,vzrušené a stále nekončící.Šplouchání vody a přerývaný dech.Bože muj!
Otočím se na podpatku a vstřelím rychle ven.Být tak blízko Tomovi,který si tam užívá s nějakou holkou,mě trochu rozhodilo.
V pokoji se uvelebím na sedačce a sleduju nějakou věc v televizi,abych svoje myšlenky přesunula jinam.
Asi po hodině se otevřou dveře.
,,Ahoj."
,,Čau."Usměju se.Bill si sedne vedle mě a rukou si prohrabuje mokré vlasy.
,,Kde si se tak zmáčel?"
,,Byl sem ve vířivce."
,,Eh…měla…měla sem pocit,že tam šel Tom."Nervózně si mě změří pohledem.
,,Fakt?Tak...to tam byl asi před tím.Já se s ním nepotkal."Pousměje se.
,,Aha."
Občas se stávají věci…které nám připadají nemožné.Jsou tak nepochopitelné,že si je odmítáme přiznat.Ale pro někoho jiného mohou být naprostou samozřejmostí.
(Trinitys)

Rette mich

12. května 2007 v 22:08 | Trinitys |  Schrei!
asi je to..o ničem..já nevím:))
zum ersten mal alleine in unserem versteck
ich seh noch unserem namen an der wand
und wisch' sie wieder weg
ich wollt' dir alles anvertrauen
warum bist du abgehauen
komm zurück - nimm mich mit
Byl neodolatelný.Když mu černé a bílé pramínky vlasů padaly do obličeje a on si je tím ledabylým gestem odhrnoval.Milovali ho tisíce dívek.Pro tu tajemnou dokonalost jeho tváře,hlasu a povahy.Já k nim patřila.Nechtěla sem si přiznat,co pro mě znamená,protože bych tím zkazila vztah,co jsme spolu měli.ale ty probrečené noci,kdy sem si přála,aby mě obejmul,musely mít nějaký důvod.Důvod jménem Bill.
Náš vztah se dá považovat za normální přátelství,které bylo kdysi na chvíli něčím víc.Ale to už je tak dávno,že jsme zapomněli.Nebo alespoň on.
Tolikrát jsem si přála být s ním,ale nikdy se to nepovedlo.Povídali sme si..dost neosobně.Byl milý,vtipný,ale nedokázal pochopit,že k němu pořád něco cítím.Radši jsem chodila pařit s jeho dvojčetem,než abych se dívala do jeho očí a věděla,že už mi nikdy nevěnují jediný hlubší pohled,nebo slzu.Pak sem pro něj probrečela noc.Ale už sem si na to zvykla…
Topím se ve vzpomínkách,venku prší a život stále nemá smysl.Že se ještě divím.Můj osud je trpět,tak proč se s tím nesmířit.
Ozve se zaklepání na dveře.Otevřu je a tam venku,celý mokrý,stojí Bill.Má skloněnou hlavu a hlas se mu třese.
,,Můžu dál?Prosím."Zašeptá smutně.
,,Jo jasně."Usměju se a pustím ho dovnitř.Celý rozklepaný se posadí v obýváku na sedačku.Make-up má rozmazaný,vlasy mu splihle visí kolem obličeje.
,,Co se stalo Billí?"Zeptám se,když si sednu vedle něj.Trochu se klepu z jeho přítomnosti,ale ještě víc mě děsí v jakém je stavu.
,,Já už nemůžu…Je toho moc…a ony jsou všude…křičí,jak mě milují…a Tom…je často pryč…všude je tolik hluku…ne…já už nechci."Vzlyká.Vypadá tak zranitelný.Jemně ho chytnu za ruku,ale on bolestně sykne.
,,Cože?"Zeptám se podezřívavě,ale on jen sklopí hlavu.Vyhrnu mu rukáv a zaleskne se na mě několik čerstvých,hlubokých,řezných ran.Ani se nesnaží stáhnout rukáv zpátky,jen se občas otřese tichým pláčem.
,,Proč?"Vyslovím nahlas těžkou otázku.
,,Nedokážu to.chci pryč.Promiň…nechtěl sem tě otravovat.Ale já nemám za kým jít…."Přiložím mu kapesník na rány a shrnu rukáv krátké mikiny zpátky.
Nevím co mám dělat,nevím jak mu pomoct.
,,To je v pořádku.Chtěla bych s tím něco udělat.Jenže nevím co…"Zadívá se na mě lesknoucíma očima.Topím se v nich,propadám se do záplavy čokolády.Chci mu dát pocit bezpečí.Chytne mou ruku a položí si ji na rameno.
,,Prosím,zachraň mě…"Zašeptá a zachumlá se do náruče.
,,komm und rette mich - ich verbrenne innerlich
komm und rette mich - ich schaff's nicht ohne dich
komm und rette mich - rette mich - rette mich-rette mich-rette mich"

(Trinitys)

Jediná noc s Triniti 14.díl

12. května 2007 v 20:56 | Trinitys |  Jediná noc s Triniti/Einzige Nacht mit Triniti
Krátký..ale je....
Teče mu z nosu,ale nacpe se mi do pokoje a chce všechno vysvětlit.Nakonec mu to vyklopim.
,,Krávo…" Zmůže se po chvíli na povzbudivé označení.
,,Mně je blbě,on mě nechce pustit do pokoje,oba si to vyčítáte a stejně jste se rozešli?!?!"Zavrčí.
,,Hmm."Fňuknu.
,,To je vážně skvělý…A miluješ ho aspoň?"Přikývnu.Chytne mě za ruku a táhne mě ven.
,,Co to děláš?"Řvu.
,,Dávam vás dohromady.Ty se mu teď hezky omluvíš,protože já už to nehodlam poslouchat."Záhadně se dostanu až před dveře jejich pokoje.Dle instrukcí zaklepu.
Jdi pryč Tome,nemam na ebe náladu!"Ozve se Bill.
,,To sem já,Selena.Chci…chci ti něco říct."Dveře se okamžitě otevřou.Tom se protáhne kolem Billa a rychle skočí do svý postele.Bill má linky rozmazaný po celym obličeji a oči červený,jak angorák.Prostě sexy.He.
,,Já to…no…promiň Bille.Nemyslela jsem to tak…miluju tě…"Dylinka promluvila.Jak já tyhle vyznání nesnášim.Nejdřív jen překvapeně zírá.Najednou mě obejme.
,,Já se tak bál,že o tebe přijdu."Tak to já sice ne,spíš mi ho bylo líto,ale to je fuk.Po náležitým objímání skončíme zase v posteli a všichni tři řešíme koncert.Vím kde budu dneska spát.Tady.Navíc mi začíná docházet,že mi na něm opravdu hodně záleží.
Tom brzo odpadne a tak si za úplný tmy vychutnávám každý pohled na Billa.Moc toho sice nevidim,ale stačí mi to.Cítím hlavně jeho dech(To slabý funění na můj krk).
,,Dobrou."Dá mi úplně malou pusu a pak usneme.Vímečně oba ve stejnou chvíli.A tohle je teprve začátek Bille….
(Trinitys)

Aaaaa

12. května 2007 v 20:43 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Trinuška má srdeční zástavu.Rychle jsem obhlídla twincest blog a našla..tohle:
řekl to gustav v nějakym rozhovoru o tour busu..
"....Tedy, Bill má vždycky v noci strach, to se většinou vždycky vyškrábe trochu víc k Tomovi, trochu se pomazlit... Ale jinak se tu ještě nic nestalo..."
já umřuuuuuuuuuu

Znovuzrození 18.díl

8. května 2007 v 11:31 | Trinitys |  Znovuzrození/ Rebirth/ die Wiedergeburt
Další dílek...o5 jsem se podílela na té lehtivé scéně..ale s lítostí vám musím oznámit...že už se střemhlav blížíme ke konci....

Otevři oči

6. května 2007 v 13:19 | Trinitys |  Jednodílné povídky
trošku psycho...hodně o mých pocitech....
Otevři oči
Přejeme si nehynoucí lásku.Zoufale toužíme po tom,aby nás někdo šíleně miloval.A když se to konečně splní…modlíme se,aby se to nikdy nestalo.
Bylo nám 16.Jenom 16 Bille!Do té doby bylo všechno v pořádku.A pak…pamatuju si ten den naprosto přesně.
Seděl si na parapetu a díval ses z okna.Tvé vždycky tak zářivé oči vypadali prázdně.Ptal jsem se tě co se stalo a ty si odpověděl,že máš strach.Snad ti anti-fanoušci poslali další výhružku,nevím.Nikdy jsem nepřišel na to,čeho ses tak bál.
Ale v té chvíli si potřeboval utěšit.Obejmul jsem tě.Až teď mi dochází,proč ses začal třást.Nevnímal jsem to.Jen sem tě odnesl do tvé postele.Chtěl si,abych zůstal.Když ses tehdy zoufale tiskl k mému tělu,myslel sem,že ti jen chybí dotek.Prosil si mě,abych tě nikdy nepustil.A já to slíbil.
Proč někdy nedokážeme odmítnout?
Objímal si mě,dotýkal ses mě a já se nebránil.Věděl jsem,že to potřebuješ,miloval sem tě tou nejčistší bratrskou láskou.Tvé doteky byly příjemné a já si naivně myslel,že v tom nic víc není.
Jednou,když si měl zase hlavu položenou na mém rameni a já tě lehce hladil po zádech,ucítil jsem tvůj horký dech na svém krku.Zarazil sem se.Bylo to zvláštní a hlavně strašně nečekané.Políbil si mě na krk.Setrval si na místě a mezi rty si jemně třel kůži mé šíje.Byly to nepatrné,hebké polibky.A přes to sem se nebyl schopen pohnout.
,,Co to děláš?"Zašeptal sem roztřeseným hlasem.
,,Potřebuju tě Tome."Podíval ses mi do očí.Měl sem tě odstrčit.Snažil sem se o to.Vždyť to bylo zvrácené…zakázané…Ale ty si chytil mou ruku.Vypadal si tak křehce,tak zranitelně.
,,Prosím tě lásko.Nepouštěj mě…"Já nemohl.Nešlo tě odmítnout.Věděl jsem,že je to tak špatně.Necítil sem to co ty.Jenže kdybych tě v tu chvíli pustil,zabilo by tě to.
Jen sem přikývnul.V tvých očích se objevilo štěstí a nějaká naplněná touha.Opatrně si mě políbil na rty.
Byl to zvláštní pocit.Necítil jsem odpor,ani vzrušení.Tvé rty byly hebké a měly sladkou chuť.Síla toho polibku…ta hloubka radost i zoufalství.Nechápal sem,jak můžeš něco takového cítit.Natolik mě to vykolejilo,že jsem jen strnule seděl.A ty si dál něžně líbal mé rty,přitisknutý ke mně tak těsně,jako by ses bál,že uteču.Nemohl jsem.V tu chvíli sem nemohl vůbec nic.Netoužil sem po tobě,nikdy sem si takovéhle chvíle nepředstavoval.A stejně jsem tě shledával krásným.Nedokázal sem reagovat.Nemohl jsem reagovat na tvé ,,Miluju tě".Nešlo to.Ale to ti nevadilo.Byl si šťastný.Líbal si můj krk a ani sis nevšiml,že jsem brečel.Ztratil sem tě.Už si nebyl můj bráška.Teď si mě miloval.Nebo spíš potřeboval milovat…
Chceš upřímnost Bille?Nenáviděl sem to.Nevadily mi tvé doteky,ale to jak jsem ti musel lhát…to že sis myslel,že cítim totéž…
Konečně si nebyl ve stresu.Když si se mě mohl dotýkat,byl si tak šťastný.Nikdy si po mě nechtěl víc.To ne.Nesundaval si mi tričko a ani ti příliš nevadilo,když jsem ti doteky moc nevracel.Jen sem držel.Nechal sem tě,aby sis dělal co chceš,aby si mi říkal ,,lásko".Dovolil sem ti to.Má láska k tobě byla tak naivní a nevinná.Udělal bych pro tebe všechno.
Nemiloval sem tě.Možná ti to rvalo srdce.Ale měl si mě Bille.Byl sem tvůj…
Dívám se z toho okna u kterého to všechno začalo.Chybíš mi.Najednou mi chybí chuť tvých rtů,teplo tvého doteku,tvá tichá slova…tvá láska.Dávno jsem ti odpustil tvou posedlost mnou.Teď už to chápu.
Otevři oči zlatíčko,prosím.Věnuj mi jeden z tvých hlubokých pohledů.Oplatím ti ho.Obejmi mě,polib mě.Já ti to všechno vrátím.Teď už ano.Jsi krásný,dokonalý.Otevři oči a všechno ti to řeknu…
What if I cry?
Don´t!
What if I die?
With you!
What if you leave?
I won´t!
And now tell me,where are you,when I need you?
(Trinitys)