Don´t hate me please.Because I´ll die,if you do...

Srpen 2007

Vícedílná Ff?

29. srpna 2007 v 4:16 | Trinitys |  Úvod/ Opening/ die Einleitung
Měla bych jeden dotaz...až dopíšu Zimmer483....což bude brzy, to mi věřte....chtěla bych napsat další, nejspíš i delší vícedílovku....už mám tak obrysově připraveno o čem by byla...samozřejmě, že twincestní. (mimochodem ve Francii vyšla twincest-montáž, jako plakát:)) ..
Mám v úmyslu po dopsání Zimmeru dát pár týdnů pauzu...možná i měsíc...to bych zkusila něco udělat s Danke schöne Oberhausen a Jedinou nocí s Triniti....a jednodílovky..jak jinak..a pak bych se vrhla na tu novou...já už bez toho nějak nemůžu být:)
Takže by mě jenom zajímal váš názor na věc...Jestli si myslíte, že to má cenu a třeba nějaký návrhy:)
Vielen Dank
Trinitys

Změna mailu

29. srpna 2007 v 4:11 | Trinitys |  Něco o nás (takový nezajímavý kecy :)
Takže...svůj dosavadní e-mail (tedy jeden ze mnoha dosavadních e-mailů,ale jediný používaný) Amina17@seznam.cz už nebudu používat..a pokud ano,tak jen minimálně...
Pro všechny připomínky,posílání všeho možného...a i pro mého odesílání např. povídek jsem vytvořila tenhle: Secret-Trinitis@seznam.cz
To je vše...děkuji za pochopení...
mimchodem...jak se vám líbí záhlaví?:))

Zimmer 483-Kapitola 10.

29. srpna 2007 v 3:45 | Trinitys |  Zimmer 483

Věnování:Rozhodla jsem se, že s tím na chvíli přestanu...musíte si to něčím zasloužit,
Upozornění:Už se blíží konec...a ani nevíte, jak jsem šťastná :))

Kapitola 10.-Spring nicht!

Spring nicht=Neskákej
V tvých očích ti vše připadá tak nesmyslné a prázdné. Sníh osaměle padá, už dlouho do nedokážeš cítit. Někde tam venku jsi ztratil sám sebe."
,,Ty…ty si mi taky chyběl." Vykoktá Bill.
,,Vážně?…Mimochodem, promiň, že jsem ti nepřines žádnou kytku…ale vypadá to, že jich tu stejně máš dost." Zasměje se.
,,To jo. Tom mi jich hodně posílá."
,,Vážně?" Pousměje se smutně chlapec a sedne si k Billovi na postel. Pak vyndá z kapsy řetízek s přívěskem ve tvaru otazníku.
,,Něco pro tebe mám."
,,Ten je krásný! Zapneš mi ho, prosím?!" Nadzvedne si Bill vlasy. Chlapec mu přehodí řetízek přes hlavu a zapne ho. Po chvíli se zarazí. Smutně si prohlédne Billovu šíji a pohladí ho po vlasech. Už nedokáže zadržet slzy. Pohled na Billovy vystouplé obratle, rýsující se pod bílým tričkem, všechno ještě zhoršuje. Opře se o jeho záda a zaboří obličej do černých vlasů, padajících na vyzáblá ramena. Z pohledu ode dveří muselo to sousoší působit přinejmenším zvláštně.
,,Andreasi? Co je ti?" Zašeptá Bill. Andy si otře slzy a obejme ho kolem ramen.
,,Nic zlatíčko, vůbec nic."
,,Proč…proč mi tak říkáš?"
,,Já nevím. Asi z lásky…" Pousměje se. Bill se mu vyškubne.
,,Cože?"
,,Vždyť to přece víš…"
,,Ale…ale to…to nejde…Já mám Toma…navíc…panebože, Andy! Jsme nejlepší kamarádi…"
,,S Tomem bratři…" Podotkne tiše a toužebně k Billovi natáhne ruku.
,,Ne…nech toho. Jdi radši pryč…" Kníkne.
,,Bille!"
,,Jdi pryč. Prosím." Se sklopenou hlavou se zvedne k odchodu. U dveří se ještě na okamžik zastaví.
,,Uvědom si, že vy dva už nikdy nebudete spolu. Skončilo to, chápeš?!…Já už se nemůžu dívat na to, jak se tady ničíš." Povzdechne si a zabouchne za sebou dveře.
°°°
Ozve se zaklepání na dveře.
,,Dále."
,,Ahoj Kyro. Já jsem Kam Brickmanová, psychiatrička." Usměje se na mě barevně oblečená slečna. Nemůže být o moc starší, než já.
,,Dobrý den. Hm…potřebujete něco?"
,,Ach jistě….Musím s tebou mluvit o něčem velmi důležitém…Mimochodem…asi je to hloupá otázka, ale ty jsi fetovala?"
,,Aha….Jo…Háčko."
,,Bratr kamarádky na to umřel. No nic…Víš, léčím Billa Kaulitze a…"
,,Na to rovnou zapomeňte!" Přeruším jí.
,,S tím klukem už nechci mít nic společnýho."
Kam se zasměje.
,,Přesně tuhle reakci jsem čekala. No, koneckonců, od toho mám Vysokou…Ale nepřijde ti, že jsi trochu sobecká?!"
,,Tak ať." Odseknu.
,,Jak myslíš…Zřejmě ti ale nedochází, že on tě potřebuje. Vlastně je spíš jediný, kdo tě potřebuje a alespoň trochu mu na tobě záleží."
,,Jak to můžete vědět?! Mám kamarádky, které mě mají rády!" Kam jen pokrčí rameny.
,,Když myslíš…Ale jsi jeho jediná naděje. V jeho případě nejde ani tolik o nemoc těla, ale spíše duše, jak je u anorexie známo. Potřebuje zlepšit psychiku…Tělo mu vyléčí doktoři." Pousměje se. Když nereaguji, omluvně pokrčí rameny.
,,No nic. Já už půjdu. Máme nějakou poradu, mimochodem- strašná nuda… Omlouvám se, jestli jsem tě rušila." S otevřenou pusou sleduji, jak se za Kam zabouchnou dveře.
Co to po mně sakra chtěla? Vrátit se za Billem a ničit si tím šance na vyléčení? Odsoudit se k dalším měsícům tady? To je tak naivní? Co mám podle ní, jako udělat? Zachránit ho!
°°°
flash back
,,Kam zase jdeš Bille?"
,,Ven. S Andreasem a dalšíma kámošema."
,,A neměli jsme náhodou zkoušet?"
,,To počká."
,,Jsi tak nezodpovědný! To snad ani není možný."
,,Jsem hvězda, Tomi. Můžu si to dovolit."
,,Hm. Jsi hlavně pako. A kašleš na mě."
,,Jenom přehnaně žárlíš…"
,,Třeba mám proč."

Konec flash backu

°°°
Dívka sedí u okna a jemně hladí mříže. Její tvář je jemná a bez poskvrnky. Tmavohnědé, klidné oči upírá kamsi ven. Hedvábné vlasy jí volně padají po zádech. Působí nevinně až křehce. Kdo by uvěřil, že tahle bytost je schopná vraždy.
Stále se dívá z otevřeného okna a tiše si pobrukuje neurčitou melodii. Nechtěla jsem to udělat…Zvedne se vítr a jejím tělem projede chlad. Lidé si nezaslouží umřít Přitáhne si mikinu trochu blíž k tělu. Ale jistě, že zaslouží. Většina ano. Melodie, linoucí se z jejích úst je stále hlasitější. To jak prořezává ticho v místnosti, začíná být děsivé. A zvlášť ona si to zasloužila. Byla zlá. Takových budou ještě tisíce.Další, kteří si to zaslouží. Tak běž už! Pomalu se napřímí. Vážně mám? Ještě jednou pohladí s něžným úsměvem mříže a přestane si pobrukovat. Jistě, že ano. Oni čekají. A přiznej si, že ty také. Čekáš na krev…na pomstu. Prudce se otočí čelem ke dveřím. Tvář, která před tím připomínala ztělesnění čistoty a klidu, je teď plná nenávisti. Hnědé oči, jakoby ještě víc ztmavly. Jsou tak strašně chladné.
Ozve se zaklepání na dveře.
,,Barbaro? Nesu ti oběd." Zašvitoří sestra za dveřmi a pomalu je otevře, aby jí nespadl tác.
,,Jistě…čekám." Usměje se ledově a vykročí ke dveřím.
°°°
,,,Simonne, neplač." Objímá Gordon svou ženu.
,,Já už nemůžu…Je toho moc. Proč se to muselo stát zrovna nám?"
,,To nevím, miláčku…Ale slibuji ti, že až se všechno vyřeší a Bill se uzdraví, pojedeme všichni do Francie, jak jsi vždycky chtěla." Simonne k němu zvedne uslzené oči.
,,Pořád tam bude to prázdno. Na tohle se nedá zapomenout."
,,Já vím…Nic nebude jako dřív. Ale zvládneme to, neboj se." Povzdechne si Gordon.
°°°
Nevím proč, ale něco se ve mně pohnulo. To, co mi řekla Kam…nějak mě to nakoplo. A přiznávám si to jen opravdu nerada.
Takže jsem v 7 večer vyrazila do pokoje 483.
Chci Billa jenom pozdravit, poptat se, jak se má a toť vše. Žádný vykecávání, natož objímání. Tyhle projevy náklonnosti mi už lezou krkem. Holt si musí chlapec počkat, než získá zpátky mou důvěru a především alespoň minimální úctu.

Cesta dlouhými chodbami je zvláštní. Vracejí se mi vzpomínky na naše první setkání. Jak už je to dávno? Skoro dva měsíce? Připadá mi to spíš, jako roky.
Světla zase tak podivně blikají, začíná mi být zima. Na tomhle patře je smrt cítit snad víc, než kdekoliv jinde.
A úplně na konci téhle hrůzu nahánějící chodby, stojí vysoký, hubený stín. Přijdu ještě o kousek blíž. Stín se pohne. Matné světlo zářivky mu dopadne na tvář.
Mám co dělat, abych nevykřikla. Tak strašně se změnil! Dřív hezký, jemný obličej vypadá naprosto ztrhaně. Kosti se mu ostře rýsují pod tričkem. Vlasy visí splihle podél obličeje. V jedné ruce svírá Tomovu fotku a v druhé drží za tlapku…medvídka.
,,Bille!" Vydechnu zděšeně. Udělá ještě jeden krok, ale pak se mu podlomí kolena a zhroutí se mi do náruče. Mám pocit, jako by ani nedýchal. Neříkala jsem něco o tom objímání?
,,Kyro…já umřu. Vím to. Všechno je v háji. Nemám pro co žít…" Kníkne.
,,Ale jistě, že máš. Jenom se musíš snažit. No tak…Vím, že to dokážeš. Zkus to pro Toma…zkus to pro mě."
(Trinitys)

Une nuit dans ma chambre

27. srpna 2007 v 3:28 | Trinitys |  Můj psycho deník
Když začínám psát máme 2:54.
Zajímalo by mě,jak dlouho tu vydržím. rekord dneska asi nedám,ale tak co. Vesele si tu polemizuju nad životem a sem tam napíšu větu do otevřeného souboru ve Wordu. Můza někam zdrhla...takže jsou to jen holé o pomoc volající věty...nic záživného.
Napadlo mě, že bych mohla pokračovat ve čtení ff na twincest blogu. Ale nejsem si jistá, zda by to moje psychika ještě zvládla.
Asi si říkáte, proč ta kráva píše článek a nedá sem radši něco lepšího, nebo nejde chrápat...Jenže ta kráva prostě nějak nechce. Dneska jsem se blogově vyčerpala, takže nemám na nějaký články náladu.
Na povídky nemám energii...na spánek chuť a na knížku ještě není čas...až přijde, budu natolik mrtvá, že se mi jí nepovede ani otevřít.
Vedle monitoru na mě kouká lístek na KP. Ani nevím, jaké jsou písničky na jejich novém CD,ale stejnak jdu na koncert...hm,asi z hecu. Nebo doufam, že zbalím Jo-a a pak s ním odjedu do německa, kde s edo mě omylem zamiluje Bill a spolu s Tomem budeme mít krásný trojčlený incestní vztah.
Jsem zřejmě velmi naivní.
Taky by mě zajímalo, co si vezmu na sebe...to budou zase nervy...
Inu, co nadělám.
Napadlo mě, že bych chtěla piercing...a to tetování na tři roky...a barvu na vlasy...a o 5 kilo míň. Zřejmě jsem příliš náročná.
Jak by mě asi brali lidi, kdybych vypadala podle svých představ? změnilo by se něco? A co kdybych znala lidi,které znát chci?Měla bych ty samé přátele,kdybych byla v neustálém kontaktu s Kaulitz twins?...Těžko říct.
Asi si nalakuju nehty. Je 3:07 a nic jinýho mě momentálně nenapadá.
3:23. Nehty jsou ready...budu muset naředit černý lak...blbě se s ním pracuje...mám dojem, že tohle uveřejním a hne zítra vesele smažu.
Navíc mě začínají bolet záda.Asi to zalomím
Jenom mimochodem, dejte mi už pokoj s tím, ať si někoho najdu:))Nebaví mě to poslouchat...až budu mít náladu,objekt a stav,tak to udělám...do té doby ne...
Nezapomínejme, že kladu vysoké nároky...Málokdo vypadá jako můj ideál...a já se nespokojím s ,,těmi ostatními"...už ne.
3:28. Přeju dobrou noc...zítra to vážně smažu...no nic jdu si číst.
Bill s vámi
Tom s ním

Giorgio Armani-Aqua Di Gio

27. srpna 2007 v 0:54 | Trinitys |  Drby
Tak to je ona...Lany už bude vědět, o čem mluvím:))

For Markét

27. srpna 2007 v 0:52 | Trinitys |  Lidi,které miluju/nenávidím
Tak tahle fotka je pro Markétku...je mi neuvěřitelnou ctí dávat sem fotku někoho z TH,zrovna pro ní...protože je vážně,ale vážně nemá ráda...ovšem...Tom je prostě Tom:D

Moi...et ma ispiration...mon pétit frére:)

27. srpna 2007 v 0:39 | Trinitys
Rozhodla jsem se dát sem fotku mě a mojí drahé inspirace....není tam moc vidět...holt se nerad fotí:))..
Ale nevadí....nechci slyšet kecy...mě klidně zdrbněte...ale na mýho ,,malýho" brášku ani slovo:))...
What do you think? We are Twins? ..or not?
pozn.: zleva: Já,brácha Samuel (4) , mé ,,dvojče" :DD, ségra Kristýna (5)
ano ano ano...magor co si dává copyright,nejen na mikinu..ale i na sourozence(nevlastní) :DD

So geil.

27. srpna 2007 v 0:29 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Geil- v překladu vzrušující,sexy atd...výstižný výraz...tyhle obrázky jsou taky z ru. fóra...mohli jste je vidět u ketty....a musím říct, že ač je autor neznámý, má můj obdiv...dokonale nakresleno.
Otevřete si celý článek,nemám zájem o pozastavování blogu....Ale jen pokud jste fan twincestu...nebo spíš hard core twincestu:)...jinak na vlastní nebezpečí...ale nakresleno perfektně...poslední obrázek...by potřeboval cenzuru:DD a nechci slyšet kecy...-Don ´t like twincest, don´t watch it....

Upřímný úsměv+ofinka

27. srpna 2007 v 0:19 | Trinitys |  Drby
Mám dojem,že na těhlech fotkách ho po ldouhé době vidím,jak se opravdu upřímně směje..a je to fajn...jinak..ofinka no coment:DD

*Slint*

27. srpna 2007 v 0:14 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Několik koláží a fotka...velmi...opravdu velmi geil:)Jednu pak budu muset zmenšit,aby se sem vešla..takže na tu dojde později..btw:všímáte si, že jsem aktvini až kolem 12 v noci?:D

Koláže

27. srpna 2007 v 0:09 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Ruské fórum je mi opravdu velmi sympatické...zvlášť tyhle koláže fotek jsou dost dobrý:)..člověk je nemusí stahovat jednotlivě;)
(klick na celý článek)

Sometimes I can feel?-Love:)

26. srpna 2007 v 23:58 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Dneska jsem vyházela půlku šuplíků...tím pádem asi 60% vzpomínek ...A je to odlehčující pocit:)...až mě překvapilo,jak je mi to jedno :)
Našla jsem dvě fotky,kde mně a bráchovi bylo tak...hm...jemu 11 a mně 9 ? tak nějak...docela jsem se pobavila...naskenovala fotky a poslala mu je...shodli jsme se, že rosteme do krásy:DD
Zajímavá věc ale je, že fotky Adama, mé lásky z 6. třídy:) jsem sice nedala na nástěnku,ale vyhodit jsem je nedokázala:) zvláštní..skutečně.
Další pozitivum je, že mám teď PC u sebe v pokoji,tudíž slibuji větší akčnost:)...pokud mi někdo nevyrve ty dráty co mam u stolu...vypadá to tu jako reklama na elektrikářskou firmu..
Ještě...slyšela jsem celý promo od Nightwish...pěkné,pěkné,ačkoliv mi to trochu vymylo mozek...rozdíl mezi metalem,rockem,technem a funky tudíž není nijak výrazný-po příliš dlouhém poslouchání vám to vygumje mozek...jenom techno a hipec trochu rychleji :DD
Ale abych přešla k jádru věci...rozhodla jsem se,hodit vám se nějaký fotky z ruskýho fóra...Najdou se tam vážně skvělý věci..takže: Enjoy it!:)

Timo

22. srpna 2007 v 20:47 | Trinitys |  Drby
Dobrá tedy. Nelekněte se...já se lekla...vím, že tenhle chlapec s nechal přeoperovat...to bravo mám...ale že ho navlečou do takovejhlech hadrů...a že má až takovejhle hlas...to potěš....O čem mluví si nejsem jistá..hlavně pořád něco o tom, co by udělal pravý Bill...a kecy o modelingu...

Hält mich

22. srpna 2007 v 20:06 | Trinitys |  Jednodílné povídky

Věnuji tuhle povídku egoisticky sobě...protože...prostě proto. Možná pochopíte...city,city...Snad si to jenom šoatně nevyložíte...Není to perverznín a Tom mu NIC neudělal...

Hält mich

Jsem ztracený
Nenacházím už ve tmě světlo
Cítím se tak osamělý
Co se jenom se mnou stane
Prší mé slzy
Oni neslyší a bude jich stále víc
Těžko dýchám
Teď tě potřebuju
Teď tě potřebuju tak moc

*
Slunce už dávno zapadlo a kapky deště teď tiše bubnují na střechu. Smývají všechnu bolest a přinášejí život. Jsou ale příjemně běžné. Nikdy jsem se nad nimi nepozastavil. Tak proč mám pocit, že jsou dnes jiné, než obvykle?
,,Neprší, to jsou mé slzy…Nevěříš? Viděl jsi snad někdy černý déšť?"
*
Černovlasý chlapec leží na boku, těsně přitisknutý ke svému bratrovi. Rukama ho pevně objímá kolem pasu a klínem se tře o ten jeho. Zrychlený dech rozbíjí dokonalé ticho v místnosti. Propletené nohy, lesknoucí se oči a absolutní blízkost dělají tuhle chvíli zakázaně romantickou.
Jen pevný stisk toho černovlasého stvoření a jeho stále sílící třas upozorňují na to, že zde něco není v pořádku. Neodvažuje se mluvit, vyřknout utajované city. Nedokáže bratra pustit, byť jen o milimetr od sebe. Jen ho pevně držet a otírat se o něj. Stačí jen nepatrný pokus druhého chlapce, trochu víc se nadechnout a jeho dvojče se roztřese ještě víc.
Tohle nemá nic společného se sexem….nejde tu o žádné uspokojení. Je to jen strach. Šílený, neustupující strach. Z něčeho, co je mimo bratrovu náruč, co nevidí nikdo jiný. Strach z ostatních, ze samoty, z hlasů uvnitř jeho hlavy…strach z vlastního bratra.
Drž mě pevně
Prosím drž mě pevně
Nepouštěj mě
Drž mě jinak se utopím
Drž mě pevně
Prosím drž mě pevně
Nepouštěj mě
Drž mě jinak se utopím
Drž mě pevně
Prosím drž mě pevně
Nepouštěj mě
Nepouštěj mě, jinak zmrznu
Jestli mě pustíš, zemřu. Potřebuje se nadechnout. Trochu si protáhnout tělo, které je teď nepříjemně zkroucené a drcené bratrovým objetím. Jenom malinko se pohnout. Zemřu. Pak by se zase vrátil zpátky. Vždyť i bratr už musí mít křeč v pevně semknutých rukách. Jen kousíček. Zemřu. Pár milimetrů. Zemřu! Nadechnout se. Zemřu! Vždyť se nic nestane. Zemřu! Zemřu! Zemřu!
Podívá se do jeho skelných očí. Stačí jediný pohled a okamžitě ztuhne. Ani na chvíli. Nesmíš mě pustit!
S odevzdaným výrazem se nechá ještě víc přitisknout na bratrovo horké tělo, po kterém stékají kapičky ledového potu.Jen se podívej lásko. Ne potu.Ledového strachu…
Já sám sobě nerozumím
Otáčíš mě v kruhu-Ztrácíš uvnitř mě
Už se odevzdávám
Potřebuji tě
Potřebuji tě tady
Tiskne hlavu k bratrovu krku. Přitahuje jeho boky na své. Tělo automaticky čeká na tu dokonalou chvíli, kdy se jím rozlije slastný pocit. Zvrácené? To není sex. Ale strach.
Jeho bratr se rozpačitě rozhlédne kolem sebe. Místnost je prázdná a tichá. Jen roztřesené vzdechy vycházející z těch něžných úst.
Venku udeří hrom. Napětí ve slabinách se blíží k osvobozujícímu konci. A na řasách černovlasého chlapce se začínají zachycovat první bolestné slzy.
Drž mě pevně
Prosím drž mě pevně
Nepouštěj mě
Drž mě jinak se utopím
Drž mě pevně
Prosím drž mě pevně
Nepouštěj mě
Drž mě jinak se utopím
Drž mě pevně
Prosím drž mě pevně
Nepouštěj mě
Nepouštěj mě, jinak zmrznu
Bílé světlo blesku ozáří na ten děsivě jedinečný okamžik celou místnost. Z úst se mu vydere tlumený výkřik a ve stejnou chvíli povolí stisk mezi jejich klíny. Za hysterického třasu a pevného objetí se naplno rozpláče.
Jeho bratr dezorientovaně pozoruje stín, který oba vrhají na protější stěnu.
Během vteřiny je noc zase zahalí do svého černého roucha. Pláč je ale stále srdceryvný, objetí pevné. Jakoby tahle chvíle nikdy neměla skončit.
Drž mě pevně
Prosím drž mě pevně
Nepouštěj mě
Drž mě jinak se utopím
Drž mě pevně
Prosím drž mě pevně
Nepouštěj mě
Nepouštěj mě, jinak zmrznu
Déšť osaměle padá. Prý dokáže léčit a dávat odpuštění. Smývá bolesti a hříchy noci. Ale proč odpouštět to, co nikdy hříšným nebylo?
Černovlasý chlapec se pevně tiskne k peřině. Objímá jí rukama a drobnými koleny. Přivírá skelné oči a hlasitě oddechuje. Třese se, pláče. A po jeho horkém těle stéká ledový pot. To není pot, lásko. Jen ledový strach.
Text: Lafee (Hält mich)
Trinitys

Zimmer 483-Kapitola 9.

21. srpna 2007 v 18:36 | Trinitys |  Zimmer 483

Kapitola 9.-Wo sind eure Hande?

Věnování:Pro změnu bráškovi,protože mě inspiroval a stihla jsem to napsat za denJ

Má hlava je úplně vyždímaná
Mé stíny mě dohání
Slyším 1000 diagnóz
,,Dneska je nádherné počasí. Nechceš mít terapii venku?" Usměje se Kam. Ve své krátké, barevné sukni a cípatém tričku perfektně doplňuje slunečné počasí. Bill vykoukne z okna. Chce se mu ven, jasná obloha a park, patřící k léčebně, v něm vyvolávají vzpomínky na Toma. Jenže…
,,Ne, to je dobrý."
,,Proč? Tobě se nechce ven?"
,,Jo…ale…já tam prostě nemůžu. Na tu chodbu…a do výtahu…Nedokážu to." Podívá se do země.
,,Aha…Víš Bille, taky jsem se dřív bála. Třeba metra…ale musela jsem jím jezdit…Když jsi byl s Tomem, taky ses bál?"
,,Jeho?"
,,Ne…výtahů a tak."
,,Já nevím…on mě vždycky pevně držel a já byl úplně v klidu."
,,Dobře…Ještě jsem se tě chtěla zeptat, jak si ti tu spí? Zdají se ti nějaké sny?" Kam se posadí do křesla a ozobává z mističky pomerančovou kůru v čokoládě.
,,Dáš si?"
,,Ne, díky. No…občas se mi něco zdá…ale poslední dobou jsou to divné sny."
,,Divné? Jak to myslíš?"
,,Jsou to…noční můry. Zdálo se mi, že…že je něco s Tomem. Já nechci, aby se mu něco stalo." Řekne smutně.
,,Víš…každého z nás to může jednou potkat…ale nevěřím, že by život mohl být tak krutý a nechat tu trpět jedno z dvojčat…"
°°°
,,Víš Petere…přemýšlela jsem o tom dítěti a napadlo mě, že by se to přece jen dalo nějak vyřešit." Povzdechne si Madame Wind do telefonu. Nervózně si přerovnává štosy papírů na stole a ještě do toho upíjí kávu.
,,Věrko, já také hodně přemýšlel a rozhodl jsem se, že pokud opravdu nechceš, nebudu ti přidělávat problémy. Chci, abys byla šťastná, Notičko."
,,Opravdu? Ach…ty jsi tak ohleduplný. Děkuji ti. Uvařím nám dnes nějakou dobrou večeři."
,,Víš…to asi nepůjde. Máme zkoušku zboru. Tak někdy příště."
,,Aha…jistě, chápu…" Peter po rozloučení položí telefon. Ale za chvíli ho opět zvedne a vytočí jiné číslo.
,,Moniko? Ahoj zlatíčko. Tak dnes přijdu v 7, ano? Ta stará rašple nic netuší, neboj se…"
°°°
flash back
,,Tome, slib mi něco. Prosím."
,,Tobě cokoliv."
,,Že zůstaneme napořád spolu."
,,Slibuju bráško! Nás dva přece nic nemůže rozdělit."
,,Nic?"
,,Vůbec nic. ,,Spolu" a ,,navždy", ano?!"
,,Navždy lásko."
konec flash backu
°°°
Drobná černovláska kreslí tužkou na velký, čistě bílý papír. Během několika tahů jde poznat, že je opravdu talentovaná.
,,Ehm…Zajímavé, Barbaro. Co přesně to má být?" Ptá se opatrně psychiatrička. Barbara jí probodne ledově chladnýma očima.
,,Sparťané házející děti ze skály. Přežili jen ti silní." Zasměje se. Doktorka sebou cukne.
,,A proč kreslíš zrovna tohle?" Ptá se nejistě.
,,Líbí se mi to. Byl to skvělý způsob, jak držet úroveň lidských genů. Žádné incesty…nic takového. V té společnosti bych přežila. Mnohem lépe, než tady…" Doktorka šokovaně těká pohledemz Barbary na obrázek a zpátky.
,,Nech toho. Nepřeji si, abys tohle kreslila." Vykřikne. Barbara na ní klidně pohlédne.
,,Znala jste Stephenovou dobře?…Chcete skončit, jako ona?"
,,Co si to dovoluješ, ty…" Dívčina ruka se prudce vymrští a ostrými nehty rychle přejede přes doktorčinu tvář.
,,Au!" Zaječí šokovaně a setře si trochu krve ze spánku.
,,Panebože…Ty jsi šílená…" Šeptá a pomalu vycouvá z pokoje. Barbara se pro sebe pousměje. Pak si prohlédne svůj obraz. Lehce nakrčí čelo.
,,Chtělo by to trochu krve…ano…to tomu chybí…" Pronese zamyšleně.
°°°
,,Liso, co se to s tebou děje?" Ptá se sestra Dana překvapeně sestry Moosové.
,,Já ti nevím. Víš jak je v pokoji 483 ten Kaulitz?!"
,,No jasně. Co je s nim?"
,,Já…hm…asi jsem se do něj zamilovala…" Zčervená a zkousne si ret.
,,To snad nemyslíš vážně?! Víš přece, že tohle nesmíš."
,,No jo…Jenže já si prostě nemůžu pomoct. On je tak sladkej a…"
,,Zapomeň na to Liso. Za prvé je to proti předpisům, za druhé má v těhlech ohledech strašná traumata a za třetí je na tebe moc mladej!"
,,Hm."
°°°
flash back
,,Proč mi nikdy nekoupíš černé růže?"
,,Bílé se k tobě hodí víc…Navíc černá růže je pro mě symbol smrti."
,,A až budu umírat, dáš mi ji?!"
,,Až budeme umírat, dám ti ji."
konec flash backu
°°°
Bill sedí na posteli a prohlíží si Tomovu fotku. Jemně ho hladí prstem po tváři a smutně se usmívá.
,,Zase budeme spolu, viď?! Před vyprodanou halou…Všechno bude dobré…slíbil si mi to…Přijď za mnou lásko. Všechno to dáme do pořádku…Prosím…nenechávej mě tu…" Šeptá.
,,Bille? Někdo za vámi přišel." Bill sebou nervózně trhne a v očích mu lehce zajiskří.
,,Kdo to je?"
,,Jak to mám asi vědět."
,,Tak..jak vypadá?"
,,Takový vysoký kluk…Má světlé vlasy a řekla bych, že je ti docela podobný." Bill se nadšeně napřímí.
,,Tak…ať jde dál." Vykoktá. Dveře se pomalu otevřou. Nervózní chlapec na prahu vejde dovnitř.
,,Ahoj Bille…chyběl jsi mi…" Usměje se.
°°°
Když jsem tehdy seděla u otevřeného okna a kouřila cigaretu, přišlo mi, že se všechno začalo zlepšovat. Chodila jsem na terapie, téměř jsem neměla chuť na drogy a i můj vzhled se začal srovnávat. Měla jsem tolik volného času na sebe a Cheri. Říkala jsem si, že se už brzy dostanu pryč. Že se vyléčím. Ve chvíli, kdy jsem típla třetí Davidoffku, mi připadalo, že vykašlat se na Billa, byl ten nejlepší nápad.
Dělala jsem hodně chyb, ale nikdy ne tak velké. Mnohokrát jsem se mýlila, ale niky ne tak moc…
(Trinitys)

Bill o svém tetování

21. srpna 2007 v 18:30 | Trinitys |  Drby
Já to nebudu komentovat..musela bych být hnusná a to nechci.

Zdroj: DE Bravo č.35
Překlad: Addy pro www.tokio-hotel-articles.blog.cz
_________________________________________________________


Znovu to udělal! Rok po trojnásobné hvězdě na břiše se nechal zpěvák TH Bill
znovu tetovat. Tentokrát to bylo celé levé předloktí 17-ti letého
(Bill a jeho dvojče Tom budou mít 1.9. 18). Nejkrásnějším písmem tam stojí "Freiheit 89" (svoboda 89). Ale co je tajné poselství tohoto tahu písma? Bravo se ho zeptalo...


Bravo: Co znamená "Freiheit 89"?

Bill: 1. září jsme se Tom a já narodili. To znamená, že nám bude brzo konečně 18.
Na to se těšíme už dlouho. Protože pak budeme opravdu svobodní.


Bravo: Co tím myslíš?

Bill: V Německu je člověk dospělý v 18. To znamená, že může řídit auto a taky
se jinak sám rozhodovat. To je pro mě prostě svoboda - pro mě to opravdu
nejdůležitější v životě. Nikdo už mi nemůže mluvit do života.
Můžu dělat, co chci.


Bravo: A proč tohle tetování?

Bill: To je můj narozeninový dárek pro mne samotného - v předstihu (smích).

Bravo: Jakto, že už před narozeninami?

Bill: Právě jsme měli trochu koncertní pauzu. A tetování se musí nějakou dobu zahojit.
To prostě právě pasovalo.


Bravo: Ten motiv jsi navrhl sám?

Bill: Ne, ten nápad měl můj tetovatér. Kdysi už mi udělal moji hvězdu.
Už dlouho jsme pracovali na návrhu, byli jsme stále v kontaktu přes mail.
A teď je to konečně hotové - a mi se to velmi líbí. Zvláště tohle kroucené písmo.


Bravo: Ale je to dost velké, ne?

Bill: Ano, dokonce velmi. Ale tohle místo shledávám pro tohle tetování
hezkým a chtěl jsem, aby to pokrylo celé předloktí.


Bravo: ... to určitě hodně bolelo, ne?

Bill: Ano, velmi. Bylo to dost drsné. Při mém posledním tetování jsem měl
krém na umrtvení. Ale tentokrát to nešlo - kvůli všem těm kudrlinkám. Krém by
otevřel póry a pak by to bylo celé rozmazané. Ale nebolelo to tak, jako TH logo na krku.
To bylo nejhorší!


Bravo: Zní to, jako by sis na tetování už pomalu zvykal - i přes silné bolesti...

Bill: Ano, protože je to cool. Ale předtím jsem byl fakt nervózní.
Nové tetování je vždycky vzrušující.


Bravo: Při hvězdě jsi se pohádal s mamkou - tentokrát ne?

Bill (smích): Nee. Za deset dní budu mít 18. Proto to teď pro ni bylo okay.
Nemusel jsem s ní o tom mluvit. To je přesně ta svoboda, kterou si v 18 užívám!


Bravo: V roce 1989 taky v Německu spadla zeď - první rána pro znovu -
sjednocení Východního a Západního Německa.
Má tvé tetování taky jednu politickou výpověď?


Bill: Ne, to s tím nemá co dělat. Až potom, co bylo tetování hotové, mi to někdo
připomněl. Ale když ta zeď spadla, právě jsem se narodil -
znám Německo jenom jako sjednocenou zem.


Bravo: Co bude tvé další tetování?

Bill: Netuším. Ale každopádně si chci ještě jedno nechat udělat. A má mít pokaždé
určitý význam. Nějaký nesmyslný motiv není nic pro mě.
Ale nedělejte si starosti: Nenechám se kompletně potetovat. Některá místa
zůstanou tabu. Nikdy bych si například nenechal
potetovat můj "Vy už víte, co" (smích).


Bravo: Co je s Tomem? Tetování se mu nelíbí?

Bill: Ne. Něco takového nemá rád. Ale při tetování přihlížel. A vypadal
opravdu křečovitě (smích)!


Bravo: Ale twins-tetování. To by bylo přece pro vás dva určitě něco hezkého...

Bill: Nad tím jsem už přemýšlel - ale Tom by nechtěl.
Myslí, že jsme spojeni už tak dost.


Bravo: Co plánujete pro vaše 18-té narozeniny?

Bill: Ještě pořád jsme nic nenaplánovali. Ale má to být obrovská párty. Naši přátelé
a rodina - všichni mají přijít. Uvidí se, co nás ještě napadne...


Billovo nové tetování 2.

21. srpna 2007 v 13:46 | Trinitys |  Drby



HyperLink
HyperLink


Doufám,že ho to hodně bolelo...strašně moc...



Billovo nové tetování

20. srpna 2007 v 21:44 | Trinitys |  Drby
Tak zde...já tomu nechtěla věřit...ani nevíte,jak jsem doufala, že to není pravda...ale...bohužel, moje obavy se naplnily....jsem ted ve stavu brzkého zhroucení...ale jediná pozitivní věc...to ,,F" vypadá skoro jako ,,T" a roku (19)89 se narodil samozřejmě i Tom..to je asi to jediný..
jinak Freiheit znamená svoboda....jo..to je fajn že jí má rád..ale měl by se krotit....
Kill me please!! kill me now!!!!!

Surrender

20. srpna 2007 v 18:21 | Trinitys |  Jednodílné povídky
Poděkování: Bratřičkovi, za to, že mě přivedl k téhle písničce.- Vielen Dank.
Upozornění: Je to moje první Song-fic, tak buďte ohleduplní ;))
Doporučení: Poslechněte si k tomu tu písničku:))

Surrender

She reads a book from across the street,
Waiting for someone that she´ll never meet.
*
Čte knihu na druhé straně ulice,
Čeká na někoho, koho nikdy nepotká.

Už jsi zase osamělý. Čteš si nějaký hloupý dívčí román o nekonečné lásce a doufáš, že i tebe jednou potká. Sníš o ní, píšeš texty písniček… A ona nepřichází, viď?! Alespoň ne v takové podobě, jakou by sis představoval.
Talk over coffee for an hour or two,
She wonders why I´m always in a good mood.
Killin´ time before she struts her stuff.
*
Sedí nad kávou hodinu nebo dvě,
Zajímá se, proč mám vždy dobrou náladu.
Zabíjí čas, než vykročí.
Věř mi, že mi tenhle cit taky chybí. Navíc, když trpíš ty, pak i já. Ale co s tím můžeme udělat, bráško? Když už ani my dva spolu nedokážeme mluvit otevřeně. Je to celé jen přetvářka…Chceš, abych o tebe neměl strach? Nebo jen podvědomě tušíš, že to co hledáš jsem ve skutečnosti já?!
She needs support and I´ve become the crutch.
She´ll never know how much she means to me.
I´d play the game but I´m the referee.
*
Potřebuje pomoc a já se musím stát jeho oporou.
Nikdy se nedozví jak moc pro mě znamená,
Měl bych tu hru hrát, ale jsem jen rozhodčí.
Já to vím. Dávno jsem to na tobě poznal. Vidím tvé zmatené pohledy. Netušíš, co se s tebou stalo. Už nedoufám, že své city někdy pochopíš. Mám tě vést…chránit…otevírat ti oči. Ale teď to nedokážu. Bojím se ti ukázat pravdu. Jsi smutný, zmatený a přesto, je to tak lepší.
Surrender
Eevery word, every thought every sound.
Surrender
Every touch, every smile, every frown.
Surrender
All the pain we´ve endured until now.
Surrender
All the hope that I lost you have found.
Surrende
Yourself to me.
*
Vzdej se
Každého slova, každé myšlenky, každého zvuku.
Vzdej se
Každého dotyku, každého úsměvu, každého zamračení.
Vzdej se
Všechny bolesti, kterou jsme dosud snášeli.
Vzdej se
Vší naděje, kterou jsem ztratil a tys jí našel.
Vzdej se mi sám.
Každou noc myslím jen na to, že možná jednou přijde chvíle, kdy si všechno uvědomíš. Kdy v tvých očích uvidím konečně to, co tam tak dlouho hledám. Občas mám pocit, že jsem zahlédl nějaký záblesk. Chvilkové porozumění…ale jsou to asi jen mé představy.
Přeji si, abys na to přišel sám. Protože já ti to říct nedokážu.
Even though I know what I´m lookin´ for,
She´s got a brick wall behind her door.
I´d travel time and confess to her,
But I´m afraid she´d shoot the messenger.
*
Stejná myšlenka, že ví,m co hledám.
Má před svými dveřmi cihlovou zeď.
Vyhradil bych si všechen čas a vyznal se mu.
Ale bojím se, mohl by toho posla zastřelit.
Jsme si neuvěřitelně vzdálení. Jsi mé dvojče, má láska…A stejně mám pocit, jako bych byl jen jednou z těch ječících fanynek. Jsi pro mě stejně nedosažitelný. A při tom jsi tak blízko. Ale mám strach…Nemůžu ti to říct. Bojím se, že bys mě nenáviděl.
Surrender
Eevery word, every thought every sound.
Surrender
Every touch, every smile, every frown.
Surrender
All the pain we´ve endured until now.
Surrender
All the hope that I lost you have found.
Surrende
Yourself to me.
*
Vzdej se
Každého slova, každé myšlenky, každého zvuku.
Vzdej se
Každého dotyku, každého úsměvu, každého zamračení.
Vzdej se
Všechny bolesti, kterou jsme dosud snášeli.
Vzdej se
Vší naděje, kterou jsem ztratil a tys jí našel.
Vzdej se mi sám.
Dnes při tom rozhovoru…řekl jsi, že si jí konečně potkal. Vážně je to tak? Nelžeš jim, mně a vlastně i sám sobě? Vždyť tě nezná ani z poloviny tak dobře, jako já. Nemůže tě pochopit. Je to jen poblouznění.
Říkáš tomu pravá láska, ale ještě ani pořádně nevíš, co to znamená. Nevěřím tomu bráško. Ačkoliv na to nemůžeš přijít, miluješ mě! Já jsem to co hledáš a nemůžeš najít. Protože mám strach se ti ukázat.
I think I found a flower in a field of weeds,
I think I found a flower in a field of weeds.
Searching until my hands bleed,
This flower don´t belong to me.
I think I found a flower in a field of weeds,
I think I found a flower in a field of weeds.
Searching until my hands bleed,
This flower don´t belong to me.
This flower don´t belong to me.
Why could she belong to me?
*
Myslím, že jsem našel květinu na poli plevele,
Myslím, že jsem našel květinu na poli plevele.
Hledal jsem, až mi ruce začaly krvácet.
Tahle květina mi nepatří.
Tahle květina mi nepatří.
Myslím, že jsem našel květinu na poli plevele,
Myslím, že jsem našel květinu na poli plevele.
Hledal jsem, až mi ruce začaly krvácet.
Tahle květina mi nepatří.
Tahle květina mi nepatří.
Proč mi nemůže patřit?
Poblouznění netrvá skoro rok. Poblouznění není skutečná láska. Už to vím. Miluješ jí. Možná dřív byla kompromisem, ale teď…
Vzdávám to. Nikdy se nedozvíš, jak to bylo. Budeme jen bratři, ano?! Vlastně ani to ne. Jen dva členové skupiny, kteří znají navzájem svá jména. Nic víc.
Jsi výjimečný…a na něco takového nemám právo. Zapomeň na ,,navždy" a ,,spolu". Zapomeň na mě, na nás. Bude to lepší.
Eevery word, every thought every sound.
Every touch, every smile, every frown.
All the pain we´ve endured until now.
All the hope that I lost you have found.
Surrende
Eevery word, every thought every sound.
Surrender
Every touch, every smile, every frown.
Surrender
All the pain we´ve endured until now.
Surrender
All the hope that I lost you have found.
*
Každého slova, každé myšlenky, každého zvuku.
Každého dotyku, každého úsměvu, každého zamračení.
Všechny bolesti, kterou jsme dosud snášeli.
Vší naděje, kterou jsem ztratil a tys jí našel.
Vzdej se
Každého slova, každé myšlenky, každého zvuku.
Vzdej se
Každého dotyku, každého úsměvu, každého zamračení.
Vzdej se
Všechny bolesti, kterou jsme dosud snášeli.
Vzdej se
Vší naděje, kterou jsem ztratil a tys jí našel.

Přijdeš za mnou. Dnes večer, vím to. Viděl jsem tě, jak se připravuješ…líčíš a voníš mým oblíbeným parfémem od Armaniho.
Přijdeš, aby ses mi omluvil. Aby si mi řekl, co jsem dávno tušil. Mnohem déle než ty. Že jsem já tvoje životní láska. Že jsem jediný kdo tě dokáže pochopit. Možná mě budeš prosit. Těžko se ti odolává, zlato. Jenže…
Co ti na to můžu říct já? Člověk, který se vzdal všeho. Pro kterého jsi byl smyslem života. Jedinou nadějí.
Co ti na to můžu říct, když jsem se ze strachu a lásky vzdal tebe?

*

,,Ne…"
*
(Surrender)
I never had the nerve to ask
(Surrender)
Has my moment come.
And passed?
(Surrender)
I never had the nerve to ask.
*
(Vzdej se)
Nikdy jsem se neodvážil zeptat.
(Vzdej se)
Nadešel můj okamžik.
A já jsem ho propásl?
(Vzdej se)
Nikdy jsem se neodvážil zeptat.
Text: Billy Talent (Surrender)


(Trinitys)

Nejsem s tím už trapná?:D

20. srpna 2007 v 1:05 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Dneska je nějak den videí..já se omlouvám,ale když na nějaký narazim a líbí se mi,tak ho sem dám...Tohle se mi líbí...zvlášť proto,že je to po dlouhý době hetero:)A taky...upřímně řečeno se tam chvílema poznávám...a není to tím, že se jmenuje Kate.
Dokonce mám i překlad(já vím,že je to jednoduchý na přeložení,ale pochopte mě.Potřebuju tu Aj zlepšovat:)):
Milý deníčku,
dnes jsem viděla kluka...jmenoval se Bill,
má hnědé oči,dlouhé,černé vlasy a používá oční linky.
Má piercing ve svém jazyku a obočí a má dvě tetování...jedno na krku a další dole na bříšku.
Je jiný než ostatní.
Zamilovaná Kate
*
Milý deníčku,
Teď po čtyřech měsících se stále nic nezměnilo.
Myslím na něj každý den, možná ho miluju.Ale...Jak ho můžu milovat?Neznám ho.
Je to šílené a děsí mě to.Nemyslíš,že jsem blbá?
Všichni ostatní říkají, že něvím co je to láska...možná mají pravdu...
Zamilovaná Kate
*
Deníčku?Jsi tu?Slyšíš mě?
Tak...eeehmm...Tohle je naposledy, co ti píšu.
Prosím pochop mě...Teď už je to osm měsíců a já na něj nemůžu zapomenout...
Je to strašné...a myslím, že to neskončí.
Uhhmm...Všimla jsem si...že mě nemůžeš pochopit.
Možná měli Tokio Hotel pravdu v jejich písni Stich ins Glück(Píchnutí pro štěstí).,,Nikdy se nevrátí zpátky....Její poslední sen zůstane nedosněný."
OK..jsem docela klidná.
Prosím, nezapomeň na mě...
Ve věčné lásce
Kate
pozn.:vše bylo smyšlené
(by tokiogurl)
překlad by: Trinitys