Don´t hate me please.Because I´ll die,if you do...

Září 2007

Freiheit 89

29. září 2007 v 23:53 | Trinitys |  Drby
Jsem si tak říkala,jak se bude bill fotit s new tetováním. U hvězdy vytahoval se smyslným výrazem tričko,ale co u té ruky? To jí bude cpát nepřirozeně před sebe? asi...
Billushka nezklamala . )) Opravdu tak tu ruku dal.
Click to view resized version
Click to view resized version.

Be Perfect 2/2

23. září 2007 v 18:21 | Trinitys |  Jednodílné povídky
Be perfect 2/2
Za průzračnou oponou,
za křehkým hladkým povrchem,
za snovou bariérou...
Dívám se na svou tvář,
Tak dokonalou,
V níž se odráží nebeská zář.
Nadpozemsky krásný…
V rouchu andělově oděn.
Ďábelsky nevinný…
Jsem sám sebe opravdu hoden?
"Bille, Bille!"hysterické výkřiky doprovázejí mě až ke vchodu do studia. Blahoskvolně se usměji na plačící dívku, která přede mě strká papír. Podepíšu se jí a znovu ji obdařím jedním ze svých malých úsměvů. Její tvář zbledne a následně se rozzáří.
Ta půjde k zemi… pomyslím si a rozejdu se dál. Za dvě vteřiny za sebou uslyším tlumené "žuch!", znovu se ušklíbnu a projdu dveřmi, které mi otevírá bodyguard.
"No konečně. Naše výsost se uráčila nás poctít svojí přítomností!"
"Davide, radil bych ti přejít rovnou k věci, protože za 10 minut mám manikúru. Teda… ne že bych to nějak potřeboval, že?"rozhlédnu se kolem sebe, ale souhlasu okolí se nedočkám. Všichni na mě upírají otrávené (možná i zhnusené) výrazy… tedy až na jednoho člověka, Toma, který upírá pohled na svou kytaru, jež drží v rukou.
David na mě ještě chvíli rozčileně zírá, nakonec však radši už nic neřekne a začne vysvětlovat co budeme mít za akce na příští týden. Jeho slova nevnímám, místo toho se soustředěně prohlížím v zrcadlovém skle, ze kterého nás můžou sledovat do studia při hraní.
Hm… dneska mi to opravdu sluší… ovšem, kdy ne?
Usměji se na sebe, vzápětí však postřehnu jinou tvář, která se v zrcadle odráží a jejíž smutné oči mě celou dobu nábožně sledují. Jakmile pozná, že se na něj dívám, otočí hlavu a znovu se zahledí do své kytary.
Odkdy se mě můj bratr bojí?
*
Odkdy se svého bratra bojím?
Nesnesu tvůj pohled. Nejen proto, že už nepatří mně. Ale hlavně proto…že je v něm něco děsivého. Takové zvláštní prázdno a v podstatě i naplnění. Jenže čím? Tvou silnou a sobeckou láskou k sobě samotnému? Vždyť je to tak zvrácené! Ještě víc, než naše láska, která vlastně už ani neexistuje. Nebo snad…? Jsme přece dvojčata. Když já stále miluji tebe, měl bys i ty mě. Máme stejné myšlenky, stejně vypadáme, tak to u dvojčat přece bývá.
Ačkoliv…My nejsme jako ostatní. Jsme jiní. Hlavně ty jsi jiný. Dokonalý, jistě. Což já nejsem. Proto nevypadáme stejně. Ani tak nemyslíme. Možná dřív. Jenže to jsme byli ,,normální".
*
,,Za tři hodiny jsem zpátky!" Křiknu a už se ženu ke dveřím.
,,Počkej…kam vlastně jdeš?" Zastaví mě mezi dveřmi Tom. Naštvaně si povzdechnu.
,,Ke kadeřnici, už jsem ti to přece říkal…Dneska u snídaně."
,,Neříkal…Nesnídali jsme společně, Bille." Upře na mě své smutné oči. Je to nepříjemné, když se na mě takhle dívá.
,,Ah…vážně? Tak možná někdy před tím. To je teď jedno. Musím vyrazit, jinak to nestihnu." Odbiji ho.
,,Willson má dneska dovolenou, jak se chceš dostat až do Berlína?" Otráveně zvednu oči v sloup.
,,Bože, Tome. To musíš být tak natvrdlý? Nepotřebuju řidiče, pojedu svým autem."
,,Víš, že nemám rád, když jezdíš sám…"
,,Dej mi s tím pokoj." Přeruším ho a významně se podívám na hodinky. ,,Vidíš, mám kvůli tobě už deset minut zpoždění!" Zavrčím a vyběhnu ze dveří směrem ke svému sporťáku. Ještě než vyjedu z naší ulice, postřehnu Tomův zoufalý výraz. Co je to s tebou, bráško?
Dnes není příliš velký provoz, takže spokojeně jedu a ještě si u toho pohvizduji. Máme to ale pěkné počasí. Usmívám se a dokonce i vytlačím z mysli tu dnešní akci s bratrem. Můj pohled zabloudí ke zpětnému zrcátku. Zase mi to neuvěřitelně sluší. A ten make-up…hm, obzvlášť povedený. Neodolám a pohladím jemně svou tvář. Jsi tak krásný Bille. Přímo dokonalý…ale…ach, bože! Co je tohle?! Vytřeštím oči, když si všimnu drobné vrásky u vnějšího koutku oka. No to snad není možné, vždyť používám ten krém! Vráska se pomalu zvětšuje a hyzdí můj perfektní obličej. Najednou mám pocit, že vůbec není malinkatá. Právě naopak.
To ne! Je mi 18! Nemůžu mít ještě zničenou pleť. A co teprve za pár let? Moje kariéra je v háji…Bille, lásko moje… Zoufale přejíždím prstem po tváři.
Náhle se slunce zakryje mrakem. A vráska…zmizí! Byl to jen stín! Pomyslím si šťastně. Jen hloupý stín, který se mi snažil nahnat strach. Ale má smůlu. Já jsem dokonalý. Usměju se na svůj odraz.
Poslední myšlenka, než ucítím tvrdý náraz a ostrou bolest, pohlcující celé mé tělo. Pak už nic. Jen tma…
*
Nemiluje mě a nikdy mě nemiloval. Byl jsem jen loutka, na ukojení jeho egoistických představ, které se nakonec vydraly na povrch, aby ukázali světu jeho pravou tvář. Na ničem a na nikom mu nezáleží, jen na sobě samém. Jsem pro něj jen zátěž v jeho kariéře za slávou a nekonečným řadám fanoušků.
Je to ale bratr…
Moje dvojče… a ať už ke mně cítí sebemíň, nemohu se jej vzdát, protože bych se tím vzdal poloviny svého srdce.
Jenže, když budu stát vedle něj, on mi mé srdce vezme celé, a spálí jej na prach. Tak jednoduše a bez citu, jako když zašlápnete nějaký otravný hmyz.
Jsi mým prokletím.
V hlouby tvé bezcitnosti,
tě z celého srdce nenávidím,
a miluji.
*
Ležím v příjemném teplu postele. Vnímám podivnou malátnost v mé ospalosti. Bolí mě snad všude kde si to uvědomím, jako bych si natáhl všechny svaly v těle…
Píp…píp…píp…
Co to je za zvuk? A co to cítím na obličeji?? Polekaně otevřu oči a zděsím se. Překvapeně se rozhlížím kolem se, chci se posadit, ale i to mi způsobuje ohromnou bolest. Jsem v nemocnici?! Jak? Kdy….? Co se stalo?!
Náhle, jako blesk z čistého nebe mnou projede vzpomínka… náraz, bolest, tma… Složím hlavu do dlaní.
Bolí mě každá myšlenka. Musím se uklidnit… dýchat, bolest je dobrá, znamená, že postižená část se hojí a hlavně vnímá…
Pod prsty však necítím svou dětsky jemnou tvář, ale nějakou látku. Zmateně hmatám a zjišťuji, že látka pokrývá nejen mou levou tvář, ale i krk… táhne se až na hruď, kde se kříží s všemožnými hadičkami.
Píp…píp, píp, píp!
Točí se mi hlava… Z mého hrdla vycházejí chraplavé výkřiky… Ne, nemůžu, to ne… Ta nehoda, nic se nestalo… Jsem v pořádku, nic mi není,… všechno bude v pořádku!
Nedýchám, šok mi svírá hrdlo. Pípání je čím dál rychlejší.
Jsem tu jen sám se sebou. Zemřu v náručí smrti. Sám…
Neslyším rychlé kroky, které míří přes nemocniční chodbu do mého pokoje, usínám.
Sám…
*
Tom Kaulitz… Tohle není další autogram na kousek papíru. Třese se mi ruka, když propiskou vpisuji do záznamů své jméno. Třese se můj hlas, když znovu a znovu žádám sestřičku, aby mě k tobě postila.
Prudce bije mé srdce, když sestřička náhle rychle odběhne pro doktora a zamíří do tvého pokoje. Náhle uslyším důvod jejího odchodu, a hned na to si přikryji dlaněmi uši.
Schoulím se v křesle do klubíčka a čelem se opřu o kolena.
Nebrečím. Jsem příliš v šoku.
Ještě stále slyším tvé výkřiky plné bolesti.
*
Vzduch! Tak čistý, tak lahodný… jako první nadechnutí při zrození. Zhluboka a táhle vydechuji.
"Tak je to dobře… dýchejte"hlasy vedle mě jsou slyšet čím dál víc.
"Hezky pomalu, ať se vám zase nezatočí hlava"dělám, co mi ten příjemný hlas nakazuje. Bolest na hrudi pomalu ustupuje, jakoby z ní někdo odvalil těžký kámen. Pomalu otevírám oči. Před sebou vidím vlídnou tvář postarší ženy. Pohladí mě po vlasech a mě je zase dobře.
Vím, že nejsem sám.
"Buďte v každém případě v klidu. A odpočívejte"téměř neznatelně přikývnu na souhlas, její rty se roztáhnou do úsměvu. V pravé ruce cítím píchnutí… zase ta malátnost.
Stále se usmívá. Její úsměv je podivně smutný, zdá se truchlivý. Nemám však sílu o něm přemýšlet, znovu se nořím do říše snů…
Doktorčiny oči mezitím bolestně sledují, jak usínám. Její ruce uchopí konec náplasti a pomalu ze mě stáhne hrubou látku, pod níž se ukrývá další, avšak to nejhorší zranění.
"Rána se znovu otevřela. Jehlu a nit prosím…"
*
Rozbíjí se dokonalý obrázek.
Mizí důvod tvojí lásky.
Kam zmizel ten vášnivý cit?
Nikdy nebyl…
,,Pan Kaulitz?"
,,Ano?!" Vyskočím prudce z křesílka.
,,Právě jsme dokončili operaci vašeho bratra. Znovu se nám roztrhla jedna rána, ale už je všechno v pořádku."
,,Rána? A…jak mu je?"
,,Za hodinu se probere a můžete za ním jít. Má zlomená dvě žebra a několik pohmožděnin. Ale dostane se z toho. Váš bratr je silný. Měl obrovské štěstí. Jeho zranění jsou sice dost bolestivá, ale nijak vážná." Usměje se doktorka.
,,A ta rána?"
,,Řezné zranění od jednoho z předních plechů auta. Byly s tím trochu problémy-opakovaně se nám trhala, ale už je to v pořádku."
,,Zahojí se?"
,,Z důvodu častého otevírání to bude trochu náročné, protože se kůže může špatně spojovat. Ale časem se zahojí a nebude z větší vzdálenosti patrná." Pomalu přicházíme k bratrovu pokoji. Skrz sklo ve dveřích na něj vidím. Vypadá tak bezmocně. Černé vlasy rozhozené na polštáři a na klidném obličeji…Ne!
Náplastí a gázou přelepená jizva, táhnoucí se od levé tváře, přes krk až kousek pod klíční kost.
,,To nepřežije!" Zašeptám zoufale.
*
Pomalu otevírám oči. Cítím se příjemně zesláblý. Bolí mě v boku a cítím lehce bolestivé pálení na tváři a krku, ale proti mému prvnímu probuzení, to není zas tak špatné. Třeba to bude jen pár odřenin a brzy mě pustí domů. Mám vlastně objednané ty masáže a kosmetiku. Snad to stihnu…
Z přemýšlení mě vytrhne Tom.
,,Bille!" Jeho jemný, tichý hlas mě probere do reality. Až, když se na něj dívám, dochází mi, že jsem tu vůbec nemusel být. Jak byla velká pravděpodobnost, že v tom autě umřu?
,,Ahoj Tome." Pousměji se rozpačitě. V tváři mi nepříjemně škubne.
,,Au!" Syknu a prsty si přejedu po obličeji. Mám tam nějaké náplasti a je jich sakra hodně…Bratr se mě snaží chlácholivě obejmout. Jenže mě momentálně spíš zajímá, co mám s obličejem. Odstrčím ho lehce od sebe. Můj egoismus se opět probudil.
,,Podej mi prosím zrcadlo."
,,Ale Bille…před chvílí ses probral." Přešlápne nervózně na místě.
,,Chci jen vidět, jak vypadám"
,,Nemyslím, že…"
,,Podej mi ho!" Vyštěknu. Nesnáším, když mi někdo radí, co je pro mě nejlepší. Se sklopenou hlavou mi podá zrcadlo, visící na zdi. Lehce se na něj usměju. Au! Už zase. Mám pocit, že se ta bolest snad stupňuje.
Pohladím lesklou plochu zrcadla a otočím ho k sobě.
Bože můj! Krom lehce odřeného čela a modřiny na bradě, vidím něco…odporného.
Bílé proužky náplasti, opisují lehce zvlněnou jizvu, vedoucí od levého spánku, přes tvář a krk až k hrudníku, kde zatáčí doprava a končí, pod klíční kostí. Nadzvednu kousek gázy. Tom vedle mě sebou škubne. Takže už i jemu připadám odporný?
Jizva není zas tak široká,ale jde do hloubky a je hlavně hrozně vidět. Můj dokonalý obličej! Bille, lásko, ne!
*
Věděl jsem, že ses na sebe neměl dívat. Ale když jsi na mě zakřičel, začal jsem se tě skoro bát. Pak jsi mě vyhodil z pokoje. Tvůj pohled byl naprosto zoufalý. Vždyť ta jizva není zas tak strašná.
Pořád se miluješ, viď bráško?!
*
Po týdnu mi sundali všechny obvazy a budu moct domů. Žebra pořád bolí, ale to prý ještě dlouho budou.
Hodiny sedím před zrcadlem a pozoruji tu jizvu. Doktorka říkala, že už se o moc víc neuzdraví. Protíná perfektní souměrnost mé tváře. Dokonalost je pryč. Stejně, jako má láska k sobě.
Nikdy jsem nebrečel. To Tom byl citlivka, ne já. A teď tu hystericky vzlykám do polštáře. Ztratil jsem všechno, na čem mi záleželo. Svou krásu…a Toma. Ublížil jsem mu příliš na to, aby mě ještě někdy dokázal mít rád.
*
V zrcadle se odráží tvá tvář.
Pláčeš, pro ztracenou krásu.
Stojím za tebou.
Jsme stejní, vidíš?!
Každý se svou věčnou jizvou.
Jsme stejní…
Jsme jeden.
,,Jsi dokonalý, bráško."
,,Nejsem. Podívej…" Ukážeš na jizvu.
,,Ale ano."
,,Vždyť už je to jedno. Opustil jsi mě a já zcela chápu, proč…No tak…čemu se směješ?"
,,Já ti přece nikdy neřekl Sbohem."
Láska je věčná, sebeláska zabíjí.

(Lyra and Trinitys)

IMAA-I´M Against Anorexia

21. září 2007 v 21:48 | Trinitys a Laneyka |  Dispersal/ rozptýlení
IMAA je od této chvíle nová skupina, která se snaží o zamezení Pro-ana blogů a usiluje o poskytnutí pomoci dívkám s anorexií. Přidejte se ke skupině, zveřejněte obrázek na svém blogu a pomozte.
Začala s tím naše zlatíčko Lany..teda teď už DannyAnne :)) tím pádem bych chtěla i odkázat na její blog : http://f-sketch-and-other.blog.cz/
Který s tímto bojem začal...

For us :))

18. září 2007 v 22:14 | Trinitys |  Medy chat-don´t disturb ;))
Táákže...dělali jsme si z komentářu na TWC blogu chat,což od nás nebylo zrovna hezké:)) Proto jsem s velkou námahou :) vytvořila tohle. Zatím neveřejné, ale časem se o může změnit:))
Protože některé rozhovory se líp vedou přes komentáře - je to sranda..
Inu, Medy, ,,chat" jen pro nás :)
Medyho
A
Trinušku
Vidíš ten kontrast? :D jako kráska a zvíře.))

Be Perfect 1/2

17. září 2007 v 22:21 | Trinitys |  Jednodílné povídky
Tuhle podle mě docela originální povídku,jsme s Lyrou tvořily několik týdnů...výsledek můžete posoudit právě te´d. Doufám,že se bude líbit :)

Be perfect 1/2

Řekni mi, že se mnou chceš zemřít.
Řekni mi, že nesneseš mé slzy.
Řekni mi, že mě miluješ.

Jsme si tak podobní. Sám to často říkáš. Prý mě dokonce miluješ proto, jak si dokonale rozumíme. Čteš mé myšlenky.

Proč mám tedy pocit, že se v tobě nevyznám? Je něco jinak? Jsi za zvláštní chladnou zdí, která mě nepustí dál. Cítím to. Každou noc, kdy vedle mě usínáš.Při každém tvém pohledu do mých očí.

Vybojoval jsem si tě. Konečně jsi můj. Tak co je špatně? Řekni mi to. Mluv se mnou. Bille, prosím!
*
Dnes ti to ohromně sluší. Miluju, když nosíš tohle černé tričko. Zapomínám u něj na to, že je ve velikosti XXL. Mám chuť tě povalit na postel a zlíbat každý kousek tvého těla. Ale musím se krotit. Ta chvíle přijde až večer. Zatím se jen budu kochat tím, jak jsi krásný. Chybí ti snad jen jediný kousíček k naprosté dokonalosti. Úplně nepatrný. Jen pořád nevím, co to je.
*
"Co myslíš… ladí to k sobě?"
"Určitě, jenom…"zamyšleným pohledem do mě vypaluješ díru, skrz naskrz. Hnědými duhovkami rentgenuješ rysy mé tváře a já v nich vidím nejen úporné přemýšlení, ale také všechny mé nedostatky… nedostatky, které se v tvých očích zvětšují a narůstají do převelkých rozměrů, jenž nedokážeš přijmout. V tvých očích jsem nedokonalý, vím to, a není pro mě na zemi většího studu a trpkosti nad sebou samým, než v této chvíli.
"Jenom co?"špitnu tence. Usměješ se, tvé oči však zůstávají klidné, až chladné.
"Ale nic… jsi dokonalý"znovu mě obdaříš svým všemocným úsměvem a mé tváře získají růžovou barvu. Lichotí mi i tvé lži… vždyť jsou jen pro mě, můj dokonalý anděli.
*
Není dokonalý… není dokonalý. On není dokonalý! Takové myšlenky se právě ozývají v mé hlavě a já se je jen chabě snažím potlačit. Celou dobu našeho vztahu si nalhávám jeho perfektnost a idylu. Všechno je přece tak, jak má být… mám kapelu, o které jsem vždy snil, mám rodinu…mé jméno je známé po celém světě, má tvář zdobí titulní strany tisíců časopisů, jsem vůdce, určuji módu, hudbu, charakter… Jsem vlivný, mám peníze, mám přátele, jsem oblíbený, krásný, chytrý, talentovaný…
Jsem… dokonalý.
Usměji se. Ovšemže jsem dokonalý. Mám všechno, co si kdejaký kluk a holka mohou v mém věku přát. Já jsem dokonalý.
Promiň Tome, ale ty ne.
*
Paprsky ranního slunce dopadají na tvé dokonalé tváře. Se zatajeným dechem čekám, kdy se tvé řasy jemně zatřepetají a ty se probudíš.

Rád tě pozoruji, když spíš. Vypadáš najednou tak nevinně. Nic neříkáš, tvé oči mě nepropalují a já konečně nemám pocit, že na mě hledáš chyby. Vím, že přeháním. Miluješ mě…Samozřejmě.
,,Dobré ráno, lásko." Zašeptám, když pomalu otevřeš oči. Obdaříš mě svým sladkým, mírně nepřítomným úsměvem a protřeš si oči. Když se na mě zadíváš podruhé, lehce nakrčíš čelo. Jeden z neposedných dreadů mi zastrčíš za ucho. Lehce se pousměješ a opustíš postel.
,,Bille!" Křiknu na tebe, než zmizíš do koupelny.
,,Hm?"
,,Děje se něco?"
,,Ale jistě, že ne…"
,,To je dobře…Miluju tě, broučku."
,,Já vím…" Usměješ se a zabouchneš za sebou dveře.
Mluv se mnou.
Řekni mi, co cítíš.
Mluv se mnou.
Smíš mi i lhát.
*
Jak můžu, Tome? Vidím tvé rozčepýřené dready, lehce popraskané rty, to přehnaně velké oblečení…Slyším ty přihlouplé vtipy. Jak bych tedy mohl? Mám tě rád, jistě, že ano. Ale…tohle nedokážu. Nedovedu si už představit, že bych se tě měl dotýkat, líbat tě, nebo se s tebou dokonce milovat. Nerad bych tě zranil, ale tohle opravdu nejde.
Na internetu jsem našel skupinu fanynek, které si myslí totéž. Ony pochopily, že já jsem ten dokonalý. Dělají zvláštní fotomontáže, jak objímám sám sebe. Líbí se jim to, prý je to ta ,,absolutní dokonalost". Je to zvláštní, ale myslím, že mají pravdu. Takhle to má být. Ne já a on- můj nedokonalý bráška. Ale já a…

Já!
*
,,Zrcadlo, zrcadlo. Pověz, kdo je v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější!"
*
"Bille, lásko, kdepak jsi?"šeptám a hledám svého andílka po pokoji. Nacházím ho, kde jinde než v koupelně. S úsměvem pozoruji jeho soustředěnou tvář a ruce, kterými si s největší přesností nanáší líčidla.
"Hledal jsem tě…"obejmu jej kolem pasu a rty přitisknu k jeho hebké kůži na šíji. Něco zabručí, spustí ruce podél těla a z dálky začne zkoumat svůj odraz.
"No tak Bille, já jsem tady taky"jemně na sebe upozorním a chci jej políbit, setkám se však z odporem.
"Ne! Právě jsem se domaloval!"zamračí se a netrpělivě mě od sebe odstrčí. Jeho oči ani na chvíli neopustí jejich odraz v zrcadle.
"Lásko… to se na mě ani nepodíváš?"můj zdánlivě klidný hlas ukrývá mé zdrcující zklamání. Jsem mu tak lhostejný, že mu nestojím ani o jediný pohled? No tak Bille… to přece nemůžeš.
"Ale Tome, zase všechno zveličuješ. Víš jak nemám rád, když takhle vyvádíš… ty víš jak to nemám rád?"prsty si načechrá své dlouhé černé vlasy a já jen bezmocně sleduji jeho chladné počínání, a nechávám se plácat přes ruce.
"… a už nechci slyšet to tvé "lásko". Zní to dost neupřímně od člověka, který se zapřísáhl, že na něco jako láska nevěří"další, tentokrát až příliš hluboká rána do mého srdce. Jak můžeš… jak mi zrovna ty můžeš vyčítat neupřímnost?! Proč, co jsem ti udělal?!
"Zajímavé, že takové řeči vycházejí z člověka, který neumí lásku ani předstírat, natož aby ji cítil!"Konečně se na mě otočíš a tvé chladně oči mě trestají za mou drzost a můj vztek a bojovnost jako by zmizely mávnutím ruky. Ach promiň Bille, lásko… nevím proč jsem to řekl…
"Promiň, omlouvám se… promiň!"je mi jedno, že někdo uvnitř mě protestuje proti lítosti nad nespáchaným hříchem a mou slabostí. Bratrův tvrdý pohled se nade mnou nezželí a když chci znovu chytit jeho dlaň, odtáhne se. Ano, v tvých očích je zklamání… je tam i odpor? Ke mně bráško?
"To, mezi námi nikdy nemělo a nikdy nebude mít budoucnost. Rozumíš?" němě přikývnu, neodvažuji se odporovat, i když bych si přál vykřičet na tebe všechnu tu bolest, kterou mi teď, tím co říkáš způsobuješ. A je to příšerná bolest. Ta bolest, která za sebou nechá jizvy, u navždycky.
"Teď se jdi připravit, za chvíli je tu auto."zase jen přikývnu a vydám se ke dveřím. Každý krok je těžký, jako bych uběhl míly, jak se celou dobu snažím zadržovat v sobě pláč. Už za sebou téměř zavírám, když škvírou uvidím něco, co mě donutí strnout na místě.
Tvá ruka se pomalu natahuje k zrcadlu před tebou. Prsty přejíždíš po chladné desce a usmíváš se. Prsty druhé ruky přikládáš na svou tvář, a své rty a znovu je tiskneš k zrcadlu. Jako by tam před tebou bylo něco, co zbožňuješ, něco co tě dělá šťastným… v tvých očích je něco jinak, takové je neznám, ani když se upírají na mě. Se zatajeným dechem sleduji, jak se nakláníš a křehce líbáš svůj vlastní odraz v zrcadle.
Tak přece miluješ.
*
,,Bille? Jsi v poslední době nějaký zbrklý. Nejsi zamilovaný?" Zašklebí se na mě Gustav. Očima nervózně přelétnu zbytek skupiny. Tom mě prosebně pozoruje.
,,Ne. Jak tě to vůbec mohlo napadnout?" Jistě, že jsem zamilovaný…šíleně, hystericky, vášnivě… Do někoho tak neuvěřitelně dokonalého. Někoho, kdo si mě skutečně zaslouží. Je mi líto, Tome. Na tebe už nezbylo místo. Protože já ho miluju. Miluju ho, jako jsem ještě nikoho nemiloval.

Pochopil jsem ty fanynky. Ony pochopily mě!

Nenápadně se podívám do kapesního zrcátka, abych mohl na okamžik zahlédnout jeho čokoládové oči. Dnes jsi nádherný, Bille Kaulitzi.
*
Zavíral si oči, když ses mě dotýkal. Myslel jsem, že to bylo touhou. Doufal jsem v to. Proč jsem se musel zase mýlit, lásko? Nelíbal si mě, ale sebe. Nejsme si tak podobní, jak sis původně myslel.
Co kdybych vypadal úplně stejně jako ty? Dokázal by si mě pak milovat, tak moc, jako teď miluješ sebe?
Smíš mě nenávidět.
Smíš se mi vysmívat.
Smíš mě urážet.
Ale musíš mi lhát!
Prosím tě o milosrdné lži.
Zase jsem tě viděl, jak líbáš svůj odraz v zrcadle. Rve mi to srdce. Ale ještě horší je to v noci. Myslíš si snad, že tě neslyším? To tvoje slastné vrnění se nedá zapomenout. Lži mi! Proč mi tohle děláš? Proč usínáš v objetí sám se sebou?
*
Měl jsem tušit hned od začátku, že si můj vztah k tobě nalhávám. Když teď pozoruji tvou tvář, která se na mne ze spánku mračí, narůstá ve mně pocit vinny. Dával jsem ti naději, a to jsem neměl. Náš vztah nikdy neměl dojít až k lásce, ale jak jsem mohl tušit, že se do mě zamiluješ zrovna ty bráško? Nemohl jsem to tušit a netušil jsem to. Vždyť to bylo tak absurdní…
I když vlastně… nebylo to až tak nemožné. Dokážu si obmotat kolem prstu koho se mi zamane a když budu chtít, budou mě milovat. Jsem tak dokonalý, že se do mě zamiloval i vlastní bratr. Mé sebevědomí je zase o pár stupínků výš.
Usměji se. Vytáhnu ruku z tvého sevření a přiložím ji na svou tvář. Bez chybičky… dokonalý. Zrak mi padne na tvé hrubé rysy tváře a ostře řezané obočí. Skrz suché rty se vydere zasyknutí a ty si k sobě víc přitáhneš přikrývku, protože ta jediná je pro tebe zdrojem tepla, když se mé tělo odsunulo stranou. Zachumláš se až po bradu a tvá zamračená tvář se konečně uvolní. Lehce se usměješ a mé chabé výčitky se promění v nic.
Mám tě rád bráško… ale víc ode mě nečekej.
*
(Lyra and Trinitys)

Koncert KillerPilze(8.9-rock café)-Recenze

16. září 2007 v 20:47 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Dne 8.9. 2007
Hned ráno jsem se rozhodla, že jsem naprosto zdravá a tím pádem schopná návštěvy koncertu jisté německé kapely-KillerPilze. Do teď si nejsem jistá, jak se to vlastně píše, ale to je vlstně jedno ;)
Dopoledne jsem se vrhla na akci ,,sprcha". To u mě není není ovšem pár minutová záležitost, ale činnost tak na hodinu.. Při té příleitosti, jsem si pro osvěžení paměti pustila první CD.
Nelíbilo se mi...nevím proč,ale najednou se mi strašně nelíbilo. Pronesla jsem něco o ,,nevyzpívaným hlase" a ,,tuctové melodii" a s tím, že si pustím, těch pár nových písniček, co od nich mám, jsem se jala prohledávat CD...A stala se mi taková nemilá věc.
Narazila jsem na vypálený Zimmer 483. To byla chyba, to jsem prostě neměla najít. Ale stalo se. Trin si pustila TH a nadšeně i ve sprše zpívala.
Provokativně jsem nahodila styl ,,Billík" a čekala na kamarádku. Ta kolem čtvrt na šest skutečně dorazila a vydaly jsme se pěšky směr Rock café.
V té době už jsem (konečně) věděla,kde se nachází- pochopte, že člověk z Malé Strany to nemůže vědět:)
Před již zmíněnou kavárnou stál tourbus.(já: Ty vole,oni maj ty parchanti stejnej,jako TH a to jsou jen tři!") a početná skupina fanynek, která žila v domění, že jejich momentální pořadí ovlivní rozestvení na koncertě a následnou svadbu se členy kapely. Nepříjemnmě mi to připomělo koncert TH, ale nechala jsem to radši být. Ačkoliv jsme si s Markét trochu za-pomlouvaly přítomné :))
Ještě jsme obešly nározdní třídu, zavzdychaly u Converse-shopu a Nirvany, zkritizovaly předem celý koncert a jaly se čekat u lampy kousek od vstupu do kavárny. Bylo něco kolem pul 7, do začátku zbývala dobrá hodinka.
Náhle jsme si všimly skupinky dívek, která pomalu mířila k nám, doprovázená hlasitým smíchem.
*Dramatická hudba, pomalu se stupňující-na scénu přichází Medard,jedna z hvězd večera;)*
Poznamenala jsem něco o ,,šílených fanynkách" a ,,kopírování" . Jednu z nich jsem ale poznala. Byla to Nicky. Naše zlato z twc blogu. Pozdravili jsme se a jako první jsme s Markét objímáním podpořily akci ,,Free Hugs For Everyone". Pak skupinka odešla a já ještě pak zahlédla Ketty, také z twc blogu. Po pár minutách jsme se začaly hrnout do řady u vstupu.
Nejsem si teď přesně jistá, v jaké to bylo chvíli, ale prostě někdy během toho večera jsem se dozvěděla,že to hezké stvroření s účesem připomínajícím Billa, se jmenuje Medard. V tu chvíli, jsem myslela, že se propadnu, za svou první mylnou myšlenku. Tímto se Medymu omlouvám, přísahám, že jsem o tom už pak nikdy ani na okamžik nepochybovala.
Část, kdy se zmagořené fanynky snažili narvat do kavárny, mávaly kolem sebe rukama a kdy jsem poprvé z dálky zahlédla Fabiho, vynechám. Nepovažuji je za podstatné.
V malém prostoru bylo málo lidí :) Skalní fanynky postávaly asi ve čtyřech řadách hned u pódia a zbytek-tedy i já s Markét, byl roztroušen po zbylé části. Pár slečnám jsme musely zřejmě trochu pocuchat nervy, protože ani jedna z nás není fan KP a Markét, je zasloužilá fanynka metalu, takže neobdivovala ani tolik Billa,nebo Fabiho, ale spíš ochranku tvořenou personálem kavárny.;)
Musím říct, že nás čekání neskutečně nudilo. Takže když se v 8 začalo (já:,,neslýchaná drzost, skupina jejich formátu na to nemá právo"),jen jsme nečinně postávaly.
Poskakující holky před námi mě docela štvaly,protože přes ně bylo špatně vidět a ještě hůř se fotilo. Mimochodem fotky bez blesku jsou opravdu kvalitka:))
po prá písničkách, jsme z nějakého důvodu chytli záchvat smíchu a pár holek nás málem přizabilo pohledem.
Ale nastala jistá změna. Z našeho pěkného místa,jsem dobře viděla na Jo-a. A zhruba před polovinou koncertu, mi došlo, že je to vlastně moc hezkej kluk. Byl lehce namalovaný a měl skvělou košili..iuuh.Proto jsem v mžiku upustila od výkřiků ,,Wir wollten Tokio Hotel, I support twincest,Fuck off Fabi" a jen jsem na něj fascinovaně zírala.
Koncert tedy proběhl skvěle. potěšila i vtipná scéna s obtloustlým chlapíkem s parukou,který parodoval fan...A všechny detaily,které se týkaly Jo-a - pád do publika,vyhrnutá košile,což jsme nezaregistrovala, úsměvy a pohledy, byly skvělé.
A Jo hodil ručník...rvaly se o něj poslední tři písničky, které byly mimochodem pěkně provedené.
Rvaly s eo něj i po skončení koncertu. Já z někoho sebrala pár nití a pak nám jich ještě pár jedna slečna dala, takže jsme měly pěkná dvě klubíčka:) (já: jakto, že kdyý nejsi fanynka,máš to klubíčko větší,ež já?" markét:,,Zlato,to je tim, že h máš zmačkaný. kdyýž to takhle roztáhneš, máš zase víc ty;) ")
Pak vytáhl někdo chytře žiletku a někdo další zapalovač. Vím jen, že ručník pálili a přeřezávali na kusy. Většinou nad prsty ostatních lidí. Říkám někdo, pže jsem viděla žiletku v rukách nejprve Medardových a následně po jejím hození/podání, u spousty dalších lidí...Nikdo k úrazu nepřišel.
Následovala unavující autogramiáda o třech kolech, kdy jsme měly možnost nechat si všechno podepsat a vyfotit si je -konečně s bleskem.Taky jsme si popovídali s Nicky a Ketty, za což jsme moc ráda.
Ještě asi hodinu jsme zevlily mezi rock café a tourbusem a nehcávaly se podepisovat.
Pak chlapci definitivně zalezli a Fabi ještě provokativně zatáhl závěs u oknýnka.-parchant.
Než nás přišla vyzvednout mamka,která se bála,že nás cestou někdo přepadne,okrade a znásilní, ještě jsme se stihly s N+K rozloučit, věnovat poslední fascinovaný pohled Medymu a odchytit ,,náhradního" člena KP,který si to nenápadně,sám šinul k tourbusu.
Doma jsme s Markét ještě probírly, jak to bylo vlastně dobrý, že je Jo,vážně kus a byla velká hádka o foťák a sprchu-ani jedné z nás se nechtělo namočit podpis na ruce:)
Do půl 4 se mi ještě podařila zjistit spousta zajímavách věcí,ale pak jsem vyčerpáním usnula.
Fotky a hlášky přidám později, teď nestíhám. snad jsem vám to alespoń trochu přiblížila, ačkoliv na Medyho popisy prostě nemám a mít nebude..ale on je starší a šikovnější :))
Trinitys

Kdybych...

16. září 2007 v 3:00 | Trinitys |  Něco o nás (takový nezajímavý kecy :)
Belie měla pravdu,je to sranda:)) a nedám to pod perex..ať to vypadá, že aktualizuju hodně blog:D
Vyplnila : Selena Trinitis Richter Ulliel
Kdybych byla ovoce, byla bych... Ananas
Kdybych byla barva, byla bych... černá-co jste asi čekali?!;)
Kdybych byla zvíře, byla bych... žirafa,nebo gepard
Kdybych byla domácí spotřebič, byla bych... lednička/výřivka
Kdybych byla kniha, byla bych... erotický triler
Kdybych byla oblečení, byla bych... kalhoty
Kdybych byla šperk, byla bych... kožený obojek
Kdybych byla věc, byla bych... střep
Kdybych byla auto, byly bych... BMW X5
Kdybych byla element, byla bych... oheň
Kdybych byla strom, byla bych... sekvoj
Kdybych byla nápoj, byla bych... pina-colada
Kdybych byla příchuť zmrzliny, byla bych... cintronová/jogurtová
Kdybych byla člověk, byla bych... nevím...kdo jsou to lidi?
Kdybych byla planeta, byla bych... Saturn
Kdybych byla hmyz, byla bych... uh..kudlanka nábožná
Kdybych byla veřejný dopravní prostředek, byla bych... čistá tramvaj
Kdybych byla písnička, byla bych... Halt mich
Kdybych byla film, byla bych... Gothika
Kdybych byla roční období, byla bych... podzim
Kdybych byla květina, byla bych... černá růže-prý ani neexistují ;)
Kdybych byla povolání, byla bych... advokát
Kdybych byla kreslený seriál, byla bych... pokémonííí
Kdybych byla místo, byla bych... ticháá postraní ulička
Kdybych byla dárek, byla bych... s láskou přijatý
Kdybych byla vzpomínka, byla bych... poslední
Kdybych byla město, byla bych... Berlín/Las Vegas
Kdybych byla smysl, byla bych... šestý
Kdybych byla hra, byla bych... ruská ruleta
Kdybych byla sladkost, byla bych... medovník (nepíču to proto,že to psal Medy..já vážně vždycky milovala dobrý medovník:D)
Kdybych byla denní doba, byla bych... Kolem 2:00 ráno
Kdybych byla hračka, byla bych... plyšák
Kdybych byla část těla, byla bych... dlouhý nehet,oko,kyčel,nebo klíční kost
Kdybych byla země, byla bych... Švýcarsko
Kdybych byla chuť, byla bych... slaná
Kdybych byla sport, byla bych... tanec? ovšem jen příležitostný
Kdybych byla vůně, byla bych... citrusová
Kdybych byla znamení, byla bych…štír... miluju svoje znamení;)
Kdybych byla budova, byla bych... hotel Luxor (Las Vegas)
Kdybych byla měsíc, byla bych... listopad/červen
Kdybych byla parfém, byla bych... Kenzo
Kdybych byla gumové cukrátko... kyselá rybička-medvídci jsou emo:DD
Kdybych byla látka, byla bych... ¨černý satén ...ah
Kdybych byla tvar, byla bych... trojúhelník
Kdybych byla odpověď, byla bych... ,,No...ehm..já nevím..ještě si to rozmyslím...možná..asi jo no.."
Kdybych byla slovo, byla bych... ,,Snění"

He makes me happy :)

14. září 2007 v 1:42 | Trinitys |  Můj psycho deník
Je 1:26. Přemýšlím, že si na chvíli odpočinu,abych byla ve 4 akční.Jen me stve,ze jsem tenhle týden strašně málo spala,takže budu dospávat víkendy v autě, cestou nach Deutschland.A to se budu ještě muset učit..paráda:D Nu což...
Ok,chtěla bych vám představit jednoho člověka. Známe se jen krátce, proto (zatím) nezveřejním jeho jméno-stejně všichni víte o koho jde.
On o mně ví...hodně málo,já o něm díky blogu...nemůžu říct docela dost,ale něco ano...
Podstata věci je v tom, že ať mám sebe-debilnější náladu,když mluvím s ním, okamžitě jsem v pohodě. Je to zvláštní.
Začal pro mě být dost důležitý a protože vím, že neměl zrovna růžový život, snáším narážky na něj velmi špatně (asi jako když odsoudíte twc,bráchu,nebo moje přátele). Tudíž,ti co pořád prudí a provokují...dejte pokoj...když se spojí všichni moji milovaní dohromady,dokážu být až euforicky šťastná...bez jediného z nich,by to nikdy nebylo úplné.takže se vzájemně nechte být.;))
Nikomu z nich se prostě nesmí ubližovat. Jinak budu zlá.
fajn,toť vše...je 1:38. Půjdu si dát malou chrupku,než přijde na icq.papap broučci..
And ..my sweat...thanks, that you can make me so happy...It´s very important for me....really...

Edit. : Totálně šťastná

13. září 2007 v 8:50 | Trynitis |  Můj psycho deník
heey! Vy jste strašný. Musíte mi tu náladu kazit? Já jsem byla tak v pohodě a vy musíte rejt...do mě klidně, ale twincest a ,,zlatíčko Medyho" nechte na pokoji. Jinak bude Trinuška zlá,naštvaná nepříjemná...
Tak mě nechte ještě chvíli v euforii...mám jí ráda:)

Totálně šťastná

13. září 2007 v 0:22 | Trinitys |  Můj psycho deník
Dneska jsem neměla zrovna dobrou náladu...bylo toho všeho trochu moc a začla jsem se trochu stresit....Ale...teď je svět krásný.) a myslím,že i dlouho bude. Splnil se mi jeden můj malý, nový sen. A já jsem v euforii...
Život je krásný...ačkoliv pro to člověk občas musí něco risknout...nakonec se to třeba podaří. A budete tak happy,jako já teď:))
Miluju vás...miluju tenhle svět....miluju internet....A odpouštím ti zlato. Na těhlech pár okamžiků ti odpdouštím...
(počkej ale za pár dní..za to chorvatsko budeš mít u mě peklo :°°°. )

Gustav-video

8. září 2007 v 15:10 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Hm:) tak jedna fan z Berlína udělala k příležitosti Gustíkových narozenin tohle video. Je moc pěkný a na těch fotkách mu to oprvadu sluší..
Enjoy it!

Gustav má narozeniny

8. září 2007 v 12:00 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Dnes je ten slavný den kdy má Gustav (a i Matěj...) Narozeniny. Gustíkovi už bude 19...alespoň v to doufám, mám v poslední době v těhlech ne-twincestních věcech problémy.
No rozhodně, mu přeju všechno nejlepší, aby to s těma pitomcema ve skupině ještě chvíli vydržel, protože bez něj, jsou NIC ;)) A úplně nejradši bych byla, kdyby,až bude příště v ČR, potkal mojí milovanou snoubenku a byli..no..aspoň kamarádi :)) Ona je skvělá Gusťo...a ty samozřejmě taky:))
A na závěr foto ,,Když byl Gustav ještě malý.."

Bafiky Baf!!

7. září 2007 v 19:55 | Trinitys |  Můj psycho deník
(odpovídá se lekyky lek!! , kdyby to někomu nedošlo;) )
Inu, Trin už je téměř zdravá...ale jenom téměř, můj litující se emo-mozek, nemůže připustit absolutní uzdravení.
A naprosto úděsně se tu nudím. Jasný no, mohla bych třeba něco udělat s blogem, vyprat si konečně všechny návleky a potítka, nebo začít psát ten referát na AJ..
Jenže mě se děcka nechce. To už je jako absťák po trávě, tohleto. Nic se mi nechce dělat...mám ambice na optimistickou povídku,ale nemám do ní ten správný nápad.
Tak...přemýšlím o tom, že bych vás pomalu seznámila s mým novým objevem. Ale zatím jen slovně, nebudu vás děsit obrázkama ;))
Jmenuje se to Cinema Bizarre. Na Th samozřejmě nemají,ale je to taková vtipná kapelka. Členové jsou tři blondýny a dvě černovlasý transky? Tak by se to dalo říct:) Tudíž stačí říct, že Yu (20) a Luminor (22), nepatří mezi mé oblíbence.
Z tří sexy blondýnek..a to je u mě pocta, že jsem je označila za holky...je nejvipnější 165 cm vysoký Kiro (19), nepřítomně vyhlížející a o něco vyšší Shin (17) a také vyšší, ukecaný a Billovi dosti podobný...moje zlatíčko Strify(19)-opovažte se před ním jeho jméno vyslovit špatně ;)), čte se to ,,Strajfii" :DDD
Zatím mají singl Love songs (They kill me). Myslím, že vás potěší, že ač jsou němci, zpívají anglicky a po hudební stránce mají s TH pramálo společného.
Navíc mi tam vznikají pěkné slashové páry, když už nic jiného, tak alespoň ,,Strajfii" a Kiro (čteme normálně ,,kiro", žádný ,,Kajroo", jak by se na první pohled mohlo zdát ;)) ). Jestli spolu něco mají, získají si mě...trochu :))
Jedna z věcí co mě u Strifyny trochu štve, je to, že odlíčen/á vypadá dost ako kluk. To jest zásadní nedostatek::)) Billishe, se tohle stát nemůže:)
No nic, toť zatím vše, jdu něco sníst...Jo jenom..co si mám vzít zítra na sebe n koncert KP??
Love songs they kill me, they kill me ...now. Love song are killing me, are killing me...right now......

Riga(Rusko)-3.4.

7. září 2007 v 14:12 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Upozorňuji na několik zajímavostí.- Gustík,tam vypadá úžasně, má skvělou mikinu a tričko, Tom si zase dží tričko,nebo kapsu kalhot a je tam u těch fans celkem vidět ten výškový a díky oblečení i šířkový rozdíl:),Georg se velmi zvláštně culí a Bill (zlatý hřeb,ačkoliv nevím, jestli je o co stát),jsou to první fotky,kde jsem ho viděla s tetováním(nepočítám Bravo,který tomu bylo věnovaný) a vypadá to...zvláštně...naštěstí není moc vidět:) Ale,důležitá je jiná věc-jeho postoj.Teď jsem o tom četla knížku a přesě tahle ruka v kapse/v bok,prohnutá záda,pokrčená jedna noha a pohled zespoda, zvírazňuje křivky a ženy takhle stojí,když chtějí přitáhnout pozornost. Kluci tohle nedělejí ;)) Takže...
Ale podstatné je, že při téhle póze,která nutí zaostřit na boky,ramena,pas a nohy...vypadá neuvěřitelně sexy...prostě Billusho..jsi kočka ..,,slint"

We are not Antis!!!!

6. září 2007 v 13:10 | Trinitys |  Drby
Tak to mě vážně rozhodilo....přečetla jsem si překlad článku o tom Twincestu v Yamu a musím říct, že to zas tak zlý není..jak říká můj brácha-i negativní reklama je reklama ;)
Co mě ale hodně naštvalo...bylo,jak některé slečny reagovaly u ketty na blogu....
Vážené fanynky Tokio Hotel,
Chápu, že nejste fanynky Twincestu, neberu vám to a nenutím vám to. Ale...
Zkuste nás sakra respektovat. To co občas píšete mě naprosto vytáčí. Jásně, některé montáže,fan-arty,nebo povídky jsou malinko přehnanné,ale stane se.
Jak můžete s jistotou vědět, že mezi klukama nic není? Nemůžete...ani my to nevíme,ani vy...
Jak můžete takhle odsuzovat lásku?
Jak můžete říct, že ty povídky jsou nechutné, Myslíte si, že když čtu nějakou povídku o tom, co ta či ona blondýna(do ktereé se mimochodem vtěluje autorka) s Billem nebo s Tomem dělala, že je mi dobře? Ani ne. Z těch neupřímnejch keců a detailních popisů mi je zle. Ale prosím, nikdo vás nenutí číst si twincest.
Twincest-fans jsou jedny z nejtolerantnějších fanynek vůbec. Uznávají homosexualitu, incest i to, že zrivna nás ,,Billíšek nemiluje" .
Nejsme Anti!!! Dost z nás je schopno říct, že kluky sým způsobem miluje...a tímhle jim jen přejeme trochu štěstí a opravdového pochopení!
Říkáte, že sníme? Možná..a proč bychom nemohly snít? Třeba máme nakonec mnohem větší pravdu, než vy.
Když neznáte podstatu twincestu, neodsuzujte ho. Stejně jako neodsuzujte kapelu u které jste neslyšeli jedinou písničku.
Že si kluci ten článek možná přečtou? No a? Bill se zase zasměje, že jsou ty češky opravdu ,,eeem...velmi kreativní" a tom se slov ,,yeah..." pokýve hlavou. Tak co z toho tak naděláte? Klidněte se lidi,ano?!
Zničující láska...
Vražedná láska...
Ale tak nádherná...

Twincest fan

5. září 2007 v 19:14 | Trinitys |  Drby
Asi si už většina z vás vimla toho článku v Yamu. Ještě jsem nikde nenašla překlad,ale asi bych to sem teď stejně nedokázala dát,jak je mi zle.
Nebuu se tu k tomu teď vyjadřovat..prostě je to jen napsaný špatně...ale...chtěla bych mluvit za sebe jako za fanynnku twincestu.
Podporuju ho, věřím v něj, je to trochu můj smysl života...a právě proto chci normálním fanynkám říct, že my nechceme udělat Th něco zlýho. Máme je rádi, twincest považujeme za krásný a nikdy jsme tím nechtěly kluky urazit. Jen jim pejeme lásku, ve které by byli šťastní podle nás jí je ta incestní.
Mám strach, že oni sami nás odsoudí...ty fotomontáže jsou občas vážně drsné lae my to nemylsíme zle! Jestli to tímhle skončí...fakt nevím, co budu dělat...:ˇ´´´´(
I´m sorry Bill! I´m sorry Tom! But we love you! Like twins and like two amorous persons....Pkease...forgive us.....

Všechno nejlepší k narozeninám!

1. září 2007 v 1:32 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Původně jsem měla v úmyslu napsat článek o CB...ale pak mi došlo, že dnešní den má patřit někomu úplně jinému. Konečně pro ně nadešla ta chvíle...
Dvojčata Kaulitzovi mají 18. narozeniny.
Nebudu vzpomínat, ani se zamýšlet nad jejich dosavadním životem...nad tím,co pro koho udělali,co komu dali a vzali..o to tu nejde..navíc mám v sobě skleničku vína a nechci tu zase brečet.
Takže tenhle den...a vlastně tisíce...miliony dalších věnuji jen Billovi a Tomovi, stejně jako psolední rok mého života. Patří vám to kluci.
Přeju jim všechno...prostě všechno, co si přejí...další úspěchy...nekonečnou twincestní lásku...štěstí...sílu... aby se splnil song ,,Wir sterben niemal auss"...Jenom doufám, že to moc nepřeženou s tím alkoholem..a nebudou pak hned sedat za volant...
Inu, lásky moje...velké číslo ,,18" zdobí mojí ruku, abych si vás připomínala...nápis ,,Strify" musí pro dnešek stranou...
TeĎ když je to tu tak pěkně melancholické a trochu mimo..mohla bych snad říct, to, co jsem dlouho nesměla...něco mi v tom bránilo...ale pro dnešek bych snad mohla, ne?! když máte ty narozeniny?:)
Miluju vás...pořád vás ještě miluju...vím, že to tak ještě dluho zůstane, třeba tomu ani nikdo nebude věřit...ale dneska vám to říct chci...zase pro dlouhou dobu naposledy...
Du bist alles was ich bin...
Jako na začátku...spolu....navždy...

Cinema Bizarre-Love Songs (They kill me)

1. září 2007 v 1:20 | Trinitys |  Texty písniček
Prozatím text a překlad,který možná později opravím a předělám,bude-li třeba...jinak...nevím co si o tom myslet..chtělo by to víc písniček...