Don´t hate me please.Because I´ll die,if you do...

Říjen 2007

Chtěla jsem

30. října 2007 v 14:41 | Trinitys |  Úvod/ Opening/ die Einleitung
Protože jsem včera po 4. hodině nasimulovala nemoc a povedlo se mi to protáhnout i na dnešek, měla jsem dopoledne docela dost času. Je to úžasný pocit, moct vyspávat, vědět, že vám nic není a že ostatní musí do školy.
Tak jsem si řekla ,,Udělám něco pro blog". Přece jen to tu zeje už delší dobu prázdnotou, návštěvnost je minimální aktualizace taktéž.
Měla jsem v úmyslu přepsat jedenáctku Zimmeru ( ano, opravdu je napsaná a už se chystám i na 12. díl. Vzpomínám si na dobu,kdy byl jeden až dva díly týdně a já myslela, že to do konce prváku dopíšu : DD ), napsat nějaký ten článek sem a i na LnU a třeba udělat nové záhlaví...to ovšem ještě nevím, jaké by bylo : )
Ala, jak už to tak se mnou bývá...stala se mi taková nemilá věc. Přišla pandička...a to prostě nešlo...ve chvíli kdy přijde, tak se už mejsem schopná dokopat k tomu, něco dělat. Je nastydlá má prý velmi mužný a chraplavý hlas. Při té představě jsem se musela zasmát a zároveň se lehce zděsit, protože jsem si už přece jen zvykla a jak mu často a ráda opakuju ,, miluju jeho hlas"...mno...
Takže jsem neuděllala nic....dvůr jsem taky nezametla-jsem přece nemocná a myšákum klec taky nevyčistila, což je na pováženou, protože mi zapáchají vesele asi metr od postele...ale vyvětrání to docela účinně eliminuje : )
Mimochodem, úplně jsem na to zapoměla... budeme se s Joeym brát ; ) Možná...pokud si své manželské právo nevdobyde Danny...což by taky nebylo zlé ...rozhodně...miluju vás oba...oba tři...čtyři...to je jedno kolik, prostě všechny : D
Čokoládové pandy pro všechny a ty šťastné i zdarma ; )
Trinitys

Sen ?

28. října 2007 v 23:22 | Trinitys |  Můj psycho deník
O víkendu se mi zdál sen...zdál se mi přes celé prázdniny...ačkoliv byl jedním z nejkrásnějších...byl také tmavý...
Na konci toho snu jsem viděla něco, co mi rvalo srdce...není většího utrpení a smutku než vidět něco takového...Když krásné, milované dokonalé stvoření...špatně se to snáší....
Jsem tady pro tebe..navždycky...
Zdál se mi sen....v tom snu jsem viděla plakat pandu.
Byl to jen sen ? Pandy přece nikdy nepláčou, ne ?!
Miluju tě pandičko...tak nějak zvláštně..jinak...přátelsky, bez touhy, ale naprosto oddaně...nevím, jak to vyjádřit..není v tom nic víc...ne to co si ostatní myslí....a přitom všechno...ale miluju tě...
Neplakej pando...prosím, už ne...

Video-You touch my tralala

24. října 2007 v 19:45 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
Tohle perfektní, vtipné, slashové video mi bylo poprvé ukázáno Ketty..moc jí za to děkuju..a protože jsem vám to slíbila, musím to sem prostě dát : )))
,,Uuuh..you touch my tralala...oh..my ding ding dong..."
(Don´t like slash, don´t watch it)

Padá na mě eMo

23. října 2007 v 20:59 | Trinitys |  Můj psycho deník
Padá na mě emo...z mojí matky. Tím nechci říct, že by na ní vylezlo a teď se řítilo dolů, ale nějak leze spíš na mě z toho, co ona dělá...
Abyste rozuměli...Budou podzimní prázdniny, těším se na ně...no už od toho posledního volna co bylo : DD tudíž nějak tak měsíc....Nejlepší na nich nebude to, že se (snad) konečně vyspím a nebudu muset do školy...ale má přijet Medyyy...na to se těším nejvíc. Dva týdny jsem ho neviděla (!) : )) neslýchané...mno. Takže má přijet..a já chtěla, opravdu hodně chtěla, trávit s ním a ostatními každý den..každou minutu a vteřinu, protože ...ten čas utíká tak rychle....
Skutečnost, že nebude moct být přítomná Ketty je smutná..leč snad se to nějak zvládne...ačkoliv nevím no ...to že bych nemohla spát u Endivieho na chatě...jo fajn...dejme tomu, že když to vezmu kolem a kolem, chápu jí..nemůže vědět co je to za lidi..ale sakra, s Medym by mě nechat ty čtyři dny mohla !! ovšem ne...to ne...
V pátek- ráno doučování, pak na barák a věšet záclony....V neděli-jet na barák a dělat ani nevím co...a v sobotu ráno, nejlépe ještě jednou doučování....yeah...ale je to dobromyslná žena...čtvrtek a neděli s ním trávit můžu...skvělé, ne ?! Opravdu..takhle jsem si ty prázdniny úplně představovala...
Miluju svou matku, miluju sebe, miluju svůj život..je to opravdu nádhera, když víte, že vás rodina podporuje, chápe a něco pro vás dělá...a když k tomu ještě všechno vychází...super...dokonalost sama...
Já chci pryč..aspoň na chvíli..jsem domá ráda, je to tu fajn..ale někdy bych chtěla mít od všech těch hnusně realných věcí konečně pokoj...Udělat si takovou dovolenou...pár dnů jen LnU...je mi jedno kde...prostě kdekoliv....ale daleko od těch povinností...
Díky mami, za zkažený prázky...fakt dík.

He waits for me (CB)

22. října 2007 v 22:55 | Trinitys |  Jednodílné povídky
Psala jsem to pro jeden blog, ale nakonec jsem se nedostala k tomu tuhle povídku poslat..leží mi v kompu přes měsíc...Tím pádem se omlouvám za chyby typu ,,všichni máme modré oči"..prostě jsem to nevěděla...
Jedná se o první pokus na téma CB...není příliš dobrý,ale proč to sem nehodit...alespoň je to slash...nelíbí se mi, že u CB nastává nová vlna ,,stupid,htero ff"...
inspirováno: Sidovým slovním útokem na Shina
věnováno: Ketty, protože ačkoliv to není dobrá povídka, je tam Shin..a Shin má sukni ;))
pairing:těch tam je : DD
varování: Jedná se o lehký slash
O čem mám v noci snít, když ne o tobě?
Jak mám asi zapomenout?
Nejde to.
Stojíš vedle mě a já tě chci chránit.
Vím, že nesmím.
Vím to.
Shine!
Dnešek je jiný. Nevím čím to je. Cítím zvláštní pachuť krve v ústech a podvědomě se třesu.
,,Jdeme už?" Poklepe mi Kiro na rameno.
,,Ehm..jo jasně.." Trhnu sebou. Zase nějak moc přemýšlím. Jeho veselé, modré oči, mě vyčítavě probodnou. Všichni v kapele máme modré oči. Není to zvláštní? A přes to, jsou ty Jeho jiné.
,,Koukni na to! No to je parádní náramek!" Vyjekne Yu, ale rychle si dá ruku před pusu.
,,Pak kdo se tu chová jako dylina…" Ušklíbnu se na něj při vzpomínce na jeho včerejší provokování.
,,Sorry, mi to nějak ujelo." Pokrčí rameny a dál se věnuje prohlížení.
Vlastně jsem ani nevnímal, o čem mluvil. Sleduji Jeho. Ten zvláštní výraz, jaký má. Připadá mi dnes smutný. Rve mi srdce, když mám pocit, že ho něco trápí. Ale to už je od té doby, co začala fungovat skupina. Ah! Jak natáčí hlavu, když si prohlíží svůj odraz ve výkladní skříni. Sladké…
,,A hele, buzerantni Cinema Bizarre v celé své kráse!" Uslyším za sebou nepříjemný hlas. Téměř plešatý hoper s brýlemi postává kus od nás a ironicky se usmívá.
Luminor si ho nechápavě měří pohledem, Yu si ho snad ani nevšiml, jak flirtuje s prodavačkou a Kiro přešlapuje na místě.
,,S kým máme tu čest?"
,,Sido." Máchne rukou ve vzduchu v nějakém hloupém gestu.
,,Ah…já jsem…"
,,Jedna z těch buzen. Já vim, vole. Bych vás poznal i poslepu." Uchechtne se. Pocit, který jsem měl ráno je teď ještě silnější. Trochu se mi z toho zatočí hlava a zatmí před očima.
Když se zase proberu do reality vidím, jak Kiro na Sida něco hystericky ječí, Luminor nadává a Yu od sebe odstrkuje dvě blondýny. Naprosto mi nedochází co se stalo. Jako ve zpomaleném filmu vidím Sida, který prudce strčí do…ale ne! Během vteřino ho držím pod krkem. Sice nechápu, jak jsem to se svou tělesnou konstitucí dokázal, ale vztek dělá divy.
,,Ještě jednou na něj šáhneš…a zabiju tě, slyšíš?!" Řvu mu do obličeje. Ostatní na mě překvapeně koukají.
,,Hej, vole! Co blbneš?! Sem nic neřek! Ok, ok..jdu pryč. Ale pust mě ty hovado!" Setřese mě a s několika hlasitými nadávkami se svým houpavým krokem odkolíbá pryč. Na svých prudce se vzdouvajících zádech ucítím něčí ruku.
,,Sem nevěděl, že je v tobě tolik síly." Směje se zvonivě Kiro. Jen pokrčím rameny a ohlédnu se po Něm. Dívá se do země a vypadá…smutně. Ano, jako vždycky.
Kluci ze mě dělali po zbytek dne strašnýho hrdinu. Dokonce měli tendence oslavovat. Takže jsem jim utekl až kolem půlnoci.
V tichosti jdu na svůj hotelový pokoj, který sdílím s Kirem. Ten se ještě někde dole v baru dobře baví. V tomhle ho občas nechápu. Dokáže hodiny blbnout a ponocovat a při tom není ráno vůbec unavený. Zvláštní…Přemýšlím si tak nad vlastnostmi svého ,,téměř bratra", že si ani nevšimnu osoby opírající se o dveře mého pokoje. Až ve chvíli do ní vrazím se vzpamatuju.
,,Eh…ahoj..hm..co tady děláš?" Vykoktám překvapeně a mé srdce se rozbuší neuvěřitelně rychle.
,,Už mě to dole nebavilo…a navíc jsem ti chtěl poděkovat za ten dnešek." Usměje se nepřítomně.
,,Jo uhm..to vůbec není zač."Usměju se a nervózně přešlápnu na místě.
,,No a..nechceš jít dovnitř? Ještě chvíli pokecat, nebo tak…" Kývnu směrem k mému pokoji.
,,Proč ne." Přikývne. Na okamžik se jeho ruka omylem dotkne té mé. Elektrický šok je proti tomu pohodička.
,,Proč si to vlastně udělal?"
,,No…protože tě mám rád a on na tebe byl hnusnej." Pousměju se křečovitě.
,,Rád?" Opakuje svým lehce zastřeným hlasem.
,,Hm…jo. Proč?"
,,Jenom..rád?" Nakloní se ke mně. Překvapeně sklouznu pohledem k jeho rtům. Jsou tak dokonalé a stále blíž u mě.
,,Co jiného bych měl..?"
,,Třeba bys mě mohl milovat." Šeptne. Málem mě ranní mrtvice. On to vážně řekl? Dělí nás jen milimetry, jsem tak blízko svému snu.
,,Ach bože Strify! Neprotahuj to a už ho polib. Taky bych šel rád spát." Ozve se ode dveří pobavený, zvonivý hlas. Než stačím jakkoliv zareagovat, ty hebké rty se přitisknou k mým. Jak dlouho jsem si přál, aby se tohle stalo?
Smíš být všude, kde jsem já.
Smíš být se mnou.
Miluju tě!
Shine!
,,Jak jsi to věděl?" Zeptám se tiše Kira. Přetočí se na druhý bok, čelem ke mně.
,,Příště se zkus dívat trochu nenápadněji, až se zamiluješ." Usměje se.
,,A tobě to…nevadí?"
,,Proč by mělo?" Cvrkne mě do nosu. Jeho štíhlé ruce se mi obtočí kolem pasu střapatá hlava se opře o mé rameno. Usíná.
Tohle přece není nevěra, ne?! Nemohu podvádět Shina s někým, kdo je pro mě skoro jako bratr. Nebo snad…?


(Trinitys)

VVS

19. října 2007 v 23:56 | Trinitys |  Dispersal/ rozptýlení
VVS - Velký Vánoční Sraz. : )) Tady vám dávám banner na oficiální stránku tohohle srazu. Je to v Brně, bohužel. To mě sice trochu štve, neb se asi nebudu moct účastnit, ale co se dá dělat.
Jinak
co se týče klipu An deine Seite, je to bohužel především sestřih z back stage a z pár koncertů..ale to backstage je hezký : )) Až to bude na něčem jako youtube, hodím vám to sem..

Lidé na úrovni

18. října 2007 v 8:21 | Trinitys |  Můj psycho deník
trinitis - medy - ketty
°°°°°°°°°° click °°°°°°°°°°°
Registrace do naší sekty (jak jí Medy nazval) není možná. Přes to se můžete přijít podívat ;)) a šířit tenhle banner po blozích dál : )
Jak říká náš zakladatel : ,, Po tom, co jste si teď přečetli, nás nemáte rádi. No a co. My vás taky ne. Ale ten banner byste si zkopírovat mohli.."
Vložte si do HTML článku :
<a href="http://www.lide-na-urovni.blog.cz" target="_blank">
<img src="http://img88.imageshack.us/img88/8215/4716e3cd77978cd3.jpg"
alt='trinitis - medy - ketty' border=0 /></a>

DvD-Tour 483

17. října 2007 v 15:42 | Trinitys |  Drby
Tak jsem tjistila velmi zajímavou věc : ))) DvD z Trou 483 vyjde 19. listopadu ...A víte co to znamená? Že trvrzení o začátku bylo chybné...a co ještě ?
Vyjde na moje narozeninyyyyy! : ))) Takže jsem nadšena : )
Jinak..viděla jsem video z...nevím odkud, kde Tom zpíval část refrénu k Wo sind eure Hande...a víte, že zpívá vážně pěkně ? Proti Billovu ječáku je to příjemná změna ; ) A naprosto mě to naladilo na koncertní vlnu : )) Do Čech majípřijet prý v březnu, takže se úplně těšíím...teda upřímně nejen na koncert ono to bude i skvělá příležitost pro sraz se všema lidma z KP a NT : )) ale to je vedlejší : )) jen teda nevím nevím..oni budou určo chtít zase stát...což se mi riskovat nechce...
Medy ? Budeš zlatíčko, drahoušek a vezmeš si lístek na sezení ? °mrk mrk° : )

Kterak Trinuška jela do Lípy, aneb zakázaný net.

15. října 2007 v 22:20 | Trinitys |  Můj psycho deník
(článek psán v neděli večer)
Kterak Trinuška jela do Lípy, aneb zakázaný net.
Mám zakázaný internet…původně to mělo být jen na víkend, protože jsem nevyvenčila psa, ale teď mám pocit, že se to trochu protáhne…A to maminka vlastně neví úplnou pravdu…a doufám, že vědět nebude, to by mi ještě chybělo…
Rozhodla jsem se, že po dobu zakázaného netu, se budu věnovat přepisování povídek a připravování článků na blog. Až budu mít chvilku hodím vám to sem.
Je pravda, že to má svoje výhody…nevábí mě kliknout na ikonku ,,Internet Explorer" nebo ,,ICQ 6.0" …a nemusím ani mluvit s lidmi se kterými nechci…Ale zase nemůžu mluvit s Ketty ( to se snad nějak přežije- můžeme si psát) a s Medym. (to se nepřežije ;) )
Proto jako první článek volím vysvětlení, proč to tak vlastně je…
Inu…máme tu dvě verze. Jedna je ta o které si moje matinka myslí, že je to krutá pravda (,,ach jak mám strašnou dceru…" ) a pak je tu druhá, což opravdu ta krutá pravda je, ale myslím, že moje milá matka by zešílela, kdybych jí to řekla, takže radši držím ústa.
Začněme tou první. Když si jí pořádně přečtete a budete si to pamatovat, do druhé vám krásně zapadne;))
Nedochvilná dcera
Byla sobota a já vstala neobvykle brzy. Prostě už jsem nemohla spát. Navštívila jsem sprchu a jala se připravovat si kávu a učit se biologii, když náhle přišla babička. S úsměvem jsem jí sdělila, že jsem ráda, že je doma, že se spolu budeme chvíli učit, ale musím brzy odejít, protože mám sraz se svým bratrem na Flóře. Připravila jsem si věci, upravila se, chvíli jsme se učili a pak jsem do svého zcvrklého žaludku nasoukala trochu oběda.
Bratr mi napsal sms, že se sejdeme ve 12 na Flóře. Bylo půl 11, tedy pravý čas vyrazit. Byla jsem lehce nervózní, že to nestihnu, ale tak už to při téhle cestě bývá.
Rozloučila jsem se s tím, že do 20:00 budu nejpozději doma. Na otázku ,,s kým kam jdeš?", jsem odpověděla, že s bráchou ven a pak možná s nějakou kamarádkou. ,,Jasně, tak ahoj…"
Sešla jsem se s bratrem, byli jsme na kávě asi do tří a pak mi psala Ketty, jestli se nesejdeme…sešly jsme se a po krátké procházce zamířili přímo k ní domů. Po icq jsme si psali s Medardem, který nám vyprávěl spoustu úžasných věcí. Kolem 20:00 mi došlo, že se mi tak moc domů nechce...
Po nějaké době volala mamka, ať koukám přijet. Řekla jsem, že se pokusím co nejrychleji. Medy byl unavený a tak šel spát. Ketty ale měla jeden skvělý film, který jsem prostě musela vidět. Mezitím se mi pomalu vybíjel mobil. Když to začlo být akutní, napsala jsem mámě, že možná později, leč přes to přijedu, že mi umřel mobil a přivezou mě rodiče Ketty. Mobil se opravdu vybil a já dál koukala na film.
Kolem 23:20 jsme vyrazili domů. Maminka Ketty mě odvezla. Dorazili jsme v 00:15. Má vlastní matka byla nepřiměřeně naštvaná a po pár úsečných větách se odebrala spát.
Druhého dne jsem se dozvěděla, že jsem nezodpovědná a na net mohu zapomenout. Medy mi dokonce psal, že mu moje máti psala na icq…nechápu, jak to dokázala, ale povedlo se jí to. Bohužel Medy již spal, takže jí nemohl odpovědět….
Toto je první verze…Jak strašné, že ?! Jsem hrozná dcera, já vím..kaji se…
Verze druhá vypráví o skutečném ději sobotního odpoledne…uznejme, že je poněkud akčnější a zajímavější, než první ,,oficiální verze".
Fanatická dcera.
Byla sobota a já vstala neobvykle brzy. Prostě už jsem nemohla spát. Byla jsem hodně nervózní. Předešlého dne jsem se domluvila s Medym, že za ním přijedu a netušila jsem jestli to stihnu. Máti mi zabavila kabel od netu…ještě lépe. Navštívila jsem sprchu a jala se připravovat si kávu a učit se biologii, když náhle přišla babička. S úsměvem jsem jí sdělila, že jsem ráda, že je doma, že se spolu budeme chvíli učit, ale musím brzy odejít, protože mám sraz se svým bratrem na Flóře. Byla to ideální výmluva. Potřebovala jsem být nejpozději ve 12 na holešovickém nádraží, protože mi jel autobus. Další odjížděl až v 14:00.
Měla jsem to perfektně naplánované. Zpět jsem měla vyrazit v 17:30, takže bych byla za hodnou holčičku.
Bylo 11:30 a já už vážně musela jít. Nahrála jsem něco na styl ,,přijaté sms" a vyrazila. Běžela jsem, stresovala jsem se a asi minutu před dvanáctou jsem dorazila na Nádraží Holešovice.
V okénku, kde se prodávaly místenky, seděl starý pán (ten dědek mi byl od pohledu nesympatický), který neuměl pořádně česky a snažil se mě přesvědčit, že už se mu blokoval počítač a nemůže mi zjistit, zda autobus již ujel, nebo ne. Ať prý zkusím zaběhnout na nástupiště číslo 3, třeba to stihnu, lístek si můžu koupit v autobuse.
Opět jsem běžela a…nestihla. Čekala jsem 10 minut, ale autobus nikde. Už odjel. Medy mi nebral telefon a já začala propadat zoufalství. Vrátila jsem se k okénku a se smutným výrazem hard-core emaře, žádala alespoň o lístek na autobus odjíždějící v 14:00.
,,Aaale slešnó…mně še tu vypnul už ten pošítaš…To já vám teď nepovím. Zkuste pšijít pózdějc."
Jistý zvláštní muž středního věku, který stál kousek ode mě se mi snažil v této náročné konverzaci pomoci.
,,Tak si přijďte za půl hodinky, on mu ten počítač naskočí…V kolik vám to jede? Ve dvě? Tak to máte času…nebo jeďte taxíkem.."
,,To by bylo drahý…" Kníkla jsem.
,,Ale prosím vás. Kolem 2,5 tisíce…"
,,No právě..tolik teda vážně nemám."
Šla jsem tedy čekat, až tomu dementovi (omlouvám se,ale byl to dement) skončí polední pauza. Četla jsem si Sapfo a psala Slávkovi, který mi hledal časy a čísla autobusů. Opravdu mi měl jet ve dvě. Medy stále nebral mobil, panika začínala být neůnosná.
Po 40 minutách čekání, jsem šla zkontrolovat okénko s prodejem místenek. ,,Otevírací doba: So 8-12" hlásala cedulka na zamčených dveřích.
,,Jejda!!" Vykřikla jsem…dobře nebylo to ,,jejda" …ale takhle to zní rozhodně lépe.
Zničeně jsem vyrazila na nástupiště 3 s tím, že to prostě nějak dopadne. Chvílemi jsem se na to chtěla vykašlat. Nebyl dobrý nápad doma lhát. Může být problém…Ale jaký? Vždyť se vrátím včas, tak co? A já ho musím vidět! Dost těžko se to asi chápe, ale Medard je člověk silně návykový. Kdykoliv mám možnost se s ním vidět, udělám cokoliv pro to, aby to vyšlo…Prostě jsem to už nemohla vzdát.
Po chvilce čekání mi volala Ketty. Rodiče jí prý nakonec dovolili jet a jestli jí vezmu s sebou. Samozřejmě, že ano. Jet za Medym bez Ketty ? To přece nejde. Odnavigovala jsem jí směrem na nádraží a s mp3 v uších jsem čekala.
V 13:50 dorazila. Jen tak tak jsme stihly autobus a koupily si lístek. Musím říct, že autobus byl opravdu pěkný a nechápu v čem má matka vidí problém, protože bych se jím nebála jet ani sama.
Jely jsme a povídaly jsme si. Medy stále nebral mobil. Ve tři mi volala babička. Něco po mě chtěla ohledně sešitů.
,,Jasně…Jo, teď jsme na Flóře na kafi…tak ahoj." Jsem sviň … já vím : ))
V 15:38 jsme dorazily na hlavní nádraží MHD v České Lípě. Nezdá se to, ale město je to opravdu velké. Medard nikde, mobil nebral. Jako vůdčí část výpravy jsem se nás pokusila dostat k Alince do bytu. Trvalo to kolem půl hodiny, ale došly jsme se tam. Červeným kobercem jsme jí sice lehce vyděsily, ale to nebylo to nejhorší. Medy nebyl doma. A nikdo nevěděl kde je.
,,Aha…tak..tak mu vyřiď, že jsme tu byly.."
Vracely jsme se zpět k nádraží v 17:30 nám to přece mělo jet domů. Neměly jsme moc dobrou náladu, to je fakt. Zas tak úžasná ta Lípa není : ) v půlce cesty mi došlo, že ten náš slavný odjezd, jsem si na internetu našla špatně. Zadala jsem směr,,Praha-Česká Lípa"…Takže jsem psala Slávkovi, ať nám najde čas zpátečního autobusu. V tu chvíli napsala Alinka, že Medy dorazil domů a teď za námi běží na nádraží.
Koupily jsme mu věneček, sobě jeden na půl (,, Prosím ten věneček vpravo…" po pěti vteřinách ,,On mi dal ten uprostřed...ale nevadí no") a zamířily na nádraží. Na druhé straně náměstí, jsem si všimla vyšší postavy v bílé košili a s černým manga účesem.
,,Medy!!! Medyyyy! Medarde! Stůůůj!" Jo fajn, chovala jsem se jako dylina, ale on se nezastavil : ))
Nakonec jsme ho dohnaly. Byl trochu v šoku : ) Má první myšlenka, hned po euforické vlně štěstí, že ho vidím, byla ,,Ježíši Kriste". Nebudu vám říkat proč, ale jistému chlapci z Lípy slibujeme s Ketty dlouhou, bolestivou smrt.
Povídali jsme a povídali…A Slávek nepsal. Šli jsme zkontrolovat časy odjezdů a našli jsme jeden krásný- v 20:15. Prostě řeknu, že jsem se trochu zdržela, to bude v pohodě.
Měli jsme spoustu času před sebou a Medyho u sebe, což je velmi příhodná kombinace. : )) Skočili jsme na minerálku a ,,ledovou kávu" do jednoho baru….Ta káva je v uvozovkách, protože opravdu ledová nebyla…
Byly to krásné dvě hodiny…Nastala cesta zpět k autobusu. Volala mamka, řekla jsem,že jsem u Ketty a dorazím co nejdřív. Čekali jsme na autobus, Medy kouřil a byla nám zima. Slávek nepsal, autobus nejel….a nejel…a nejel. Ve 20:18 nám to začlo připadat divné. Vrátili jsme se k hlavní budově, která sice byla zavřená, ale oknem bylo vidět dovnitř na tabuli odjezdů.
Nebyla to ničí chyba…překoukli jsme se všichni…holt prostě ty zkřížené nástroje značící všední dny, nebyly dostatečně vidět…Takže nám to ten večer nejelo a (jak jsme se dozvěděli později) jet mělo až druhého dne v 6 ráno.
Ketty volala rodičům, já se začla klepat nejen zimou, ale i lehkým strachem, co udělá máti, až to zjistí…Brácha mi minule říkal, že jí v tomhle nemám lhát. Kdyby byl nějaký problém, aby mi mohla pomoct…no a já na něj nedala. Omlouvám se, bráško ;)) : *
Měli jsme dvě možnosti. Buď by nás rodiče Ketty odvezli, nebo bychom u Medyho spaly. Pravda, druhá možnost se mi zdála jednoduší a příjemnější, ale rodičovstvo to vidělo jinak. Ještě, že tak…kdybych se ten den nevrátila domů, vážně by mě zabila.
Šli jsme zpátky k Medymu do bytu, že tam počkáme, než pro nás přijedou a já napsala, že jsem u Ketty a nevím kdy přijdu, ale její rodiče mě přivezou. Ovšem ,,vybíjela" se mi baterka…skoro. Napsala jsem to do sms a mobil vypla…asi špatná volba, ale co jsem mohla dělat.
Zase jsme si povídali a jako vždy to bylo skvělý. Jsem s nimi strašně ráda. S Ketty si úžasně rozumím a Medy…no prostě Medy ;)) co říct víc, že ?! : )
Limuzína dorazila :). Museli jsme se (tedy až po společné fotce) rozloučit. (,,Přijedeš, do Prahy, že jo,že jo?!!" ,,No jasně..")
Jely jsme zpátky. V lehce emo náladě, ale jely. Opět jsme si povídaly a probíraly dnešní velmi akční den. Celkový dojem? Jak jinak než úžasné.
Ok, byla jsem blbá. Mamka byla naštvaná…kdyby věděla tohle, zcela bych to chápala, ale já za to tak úplně nemohla. Kdyby nám napsal ty časy odjezdů, nic by se nestalo…
V noci mi psal Medy sms, že mu moje matka psala na icq. Nikdy by mě nenapadlo, že je až tak vynalézavá. Doufám, že to hodila alespoň invisible…pokud ne, tak se všem omlouvám…v sobotu kolem 10 večer, jsem na icq nebyla já, ale ona : )) Naštěstí je Medy zlatíčko, drahoušek, miláček a dělal, že spí, tudíž neodepisoval…to bylo o fous : ))
Tak…to je důvod, proč nesmím na net…vtipné, že ?! Ale řeknu vám..za tu Lípu to stálo : )) Jela bych znova. Rozhodně, moji nejdražší z LnU, musíme udělat ten víkend u nás na chatě : ))
Special thanks for :
Ketty- protože jsi skvělá, jela jsi se mnou a …prostě kvůli úplně všemu : )) náš fond je totiž nejlepší : ) :*
Rodiče Ketty- neb pro nás přijeli a přenesli se přes to, že jsem doma lhala. Nebýt nich, bych sice možná spala u Medyho, ale teď bych ležela někde mrtvá u nás v jídelně : DD Ještě jednou, děkuji.
Mého brášku- radil mi dobře : ))
A samozřejmě Medarda - za krásně strávenou sobotu, za mlžení před mojí máti a prostě za úúúplně všechno :°°°

Nevada Tan-Snickers inbox

11. října 2007 v 9:37 | Trinitys |  Drby
Dívala jsem se na óčko na snickers inbox s tím, že určitě bude ten záznam z Nevada Tan...byl...a co mylsíte, že v něm bylo ? Fanynky? Já,stojící za Medym a dívající se mu přes rameno ? Endivie vyřvávající, že TH jsou nej! ? Ketty ? Sám Medard ? Jistě, že ne....
Mohla jsem vidět rozhovor se členy skupiny, pár záběrů na zpívající kapelu (,,...so wie du!!") a jistě....záběr na fanynky...jeden. Bylo tam pár neznámých clečen a pak ta, která přiběhla za Medym a ječela plna nadšení, že si na něj sáhla...ano tihle tam byli...ale my ? Ne...samozřejmě, že ne. Sice jsme jim zabrali většinu natočeného materiálu, ale dá nás tam prostě nemohli..parchanti...
Radši vám sem hodím to video z KP..tam jsme..sice ne všichni,ale Enďák, Medy,Pípí a mylsím, že ještě někdo jo...A je tam Johanes...aspoň něco...omlouvám se,ale přes všechny averze mého idola, vůči němu (I´m so sorry Medy), je pořád lepší, než ta rapující příšera z NT...
Čokoládové pandy pro všechny zdarma !!!! : )))

Kdo vlastně jsme : ))) ?

10. října 2007 v 23:03 | Trinitys |  Můj psycho deník
Říkala jsem bráškovi, co chceme udělat...že dostaneme Medyho zpátky...popsala jsem mu celou situaci a co jsme za dva dny udělali..a on naprosto nádherně shrnul celou situaci :
Joey ‎(22:59):
silenci,idioti,zmarenci,slepy,uchylove,...ale omg chtel bych jednou byt tak odhodlany delat to v co verim jako jste vy
Děkuju, bratříčku . ))) je to pro mě největším komplimentem : )

I ĺl be strong...the strongest ; ))

9. října 2007 v 21:55 | Trinitys |  Můj psycho deník
Nevím co jsem to ráno měla za výpadek..asi nějaká chvilková slabost způsobená šokem...rozhodně, už je to alespoň částečně pryč...Nevím co přesně, ale něco mě nakoplo...mám zase ten zvláštní pocit,že dokážu...že musím dokázat všechno....
Povede se to, věřím tomu...jediné,co mi trochu kazí náladu,jsou ty doklady,nevím jak to s nimi je. Potřebovala bych, aby ses mi ozval a alespoň v rychlosti jsem to probrali...
Protože...my ti to zařídíme...uděláme všechno...ty lidi jsou neuvěřitelní...je vidět, že tě fakt mají rádi a udělají všechno, aby ses vrátil...Máš pas ? Nebo jakýkoliv doklad, díky kterému se dostaneš pryč ? Bude moc velkej problém, když odjedeš ? Prosím..děláme všechno, zkus na tohle odpovědět tak,aby to šlo...nic jiného nemusíš..pokud ty trochu vyřešíš tohle,zbytek uděláme...prosím Medy..
Pojedeš domů....
A my to dokážeme...protože dokážeme cokoliv...cokoliv....

Podpora Medarda

9. října 2007 v 20:07 | Trinitys |  Medy chat-don´t disturb ;))
Lidi,tohle je opravdu strašně důležité,prosím o zvýšenou pozornost...
Všichni ho známe, všichni ho máme rádi...
Ano - Medy..x))
Jste v jeho fanclubu, máte jeho fotky v profilu, udělali byste pro něj cokoliv ?
Přichází chvíle, kdy máte příležitost ukázat, co pro vás opravdu znamená.
Prosím podívejte se na tento článek : http://lide-na-urovni.blog.cz/0710/prispejte-medymu
A kopírujte i kdybyste neměli zájem na svůj blog.
Děkuju !!

No life

9. října 2007 v 11:21 | Trinitys |  Můj psycho deník
Dneska ráno mě musel opustit jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě. Nevím kdy se vrátí a jestli se vůbec vrátí....
Říkala jsem si, že to bylo moc dokonalé na to,abchom spolu mohli být pořád...tušila jsem, že se něco stane..ale ne, že to bude tohle...Mám zatím jen nepatrnou naději, že se v lednu vrátí a že mezitím bude moct být alespoň na internetu...
Doufala jsem, že jestli tahle chvíle někdy nastane, přenesu se přes ní...a budu ta optimistická a odhodlaná,co bude říkat ,,Medy,já si tam pro tebe klidně dojedu"...ale nedokážu to. Bylo toho na mě v poslední době moc...Nejradši bych jen seděla a dívala se do zdi, nebo si povídala s Billem...ovšem budu muset do školy...nechci tam..nevím co tam budu dělat....nejsem schopná mluvit se Slávem...nebo se snad dokonce učit...Chtěla bych dovolenou...dlouhou dovolenou v nějakém sanatoriu...
Medard můj život změnil a udělal ho mnohem hezčím....teď se mění znovu...a už to není život...nějaká jeho náhražka... krutá realita, ze které jsme se my tři vždycky dokázali dostat...Neumím se smířit s tím, že je to pryč...Nevím co budu dělat...
Ale chci poděkovat svému bráškovi...jsem ráda, že ho mám a že pro mě dělá tolik věcí....Protože má se mnou společnou jednu věc...když mylsí, že je potřeba něco dělat...tak prostě něco udělá a jen tak nesedí....Děkuju ti
Je to psycho...tohle skoro vypadá jak dopis na rozloučenou..to zas ne....tak slabá zatím nejsem °bojovný pohed°
Medy? jestli si tohle přečteš, měl bys vědět, že tě mám strašně ráda....a že ačkoliv jsi asi o svém odjezdu věděl...je dobře, že jsi mi to neřekl, byly to chvíle štěstí na víc...a pokud jsou s tebou,tak si jich moc cením.
Chtěla jsem ti dát ten kroužek...to asi teď nepůjde...tak alespoň ty virtuální..můžeš do nich foukat, třeba začnou létat...myslím, že by mohly, kvůli tobě....

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Budeš je mít rád ? oni potřebují dobré zacházení a péči ...
Click to view resized version.
(je mi úplně jedno, že se to cpe do záhlaví)
For ever together?
Můžu něco udělat? Prosíííím.... °zlé oči° : )) děkuju . : °°

Koncert Nevada Tan(26.9.-Futurum)-Recenze

4. října 2007 v 16:59 | Trynitis |  Dispersal/ rozptýlení
Byl to den jako každý jiný...tedy spíš, MĚL to být den, jako každý jiný. Ale stala se nám taková nemilá věc...
Již ve čtvrtek minulého týdne, jsem byla přesvědčena, ať určitě jdu na koncert Nevada Tan, že ačkoliv jsou to paka, bude tam spousta fajn lidí a proč chodit na koncerty kvůli hudbě, že ano?! : ))
Vzhledem k tomu, že tyto přesvědčovací metody (splečně se slibem, že mi bude morální podporou), použil sám Medard, co jsem mohla dělat ?! :))) Naklusala jsem hned pro lístky .
Nebudu opět rozebírat, jak náročné kupování lístků bylo, snad jen zmíním, že by se nad sebou mělo Futurum,Nevada Tan,Ticket Stream,Ticket Pro, nebo nejlépe všichni zamyslet. Prodávát lístky na koncert v knihkupectví a ne na místě konání, považuji za vrchol.
Rozhodně o týden později, konkrétně ve středu jsme se spolu se Slávkem začali připravovat na nadcházející událost. V 5 hodin jsme měli mít sraz s Medym a ostatními, před Futurem.
V 5 jsme tam tedy dorazili. Ostatní nikoliv. S naprostým klidem a úsměvem na tváři(,,Asi se jenom zdrželi, nebuď hysterická: ) " ) jsme čekali a kritizovali přítomné fans. Na KP jsem se snažila zdržet pomlouvání, ale tady to vážně nešlo. Slečny stály narvané před klubem a hystericky ječely a mávaly na každé větší auto. Nejlepší byl autobus se zájezdem důchodců a MHD. Na ty mávaly snad nejvíc : )
V 6 mi přišla vysvětlující smska od Medyho-,,Jsme na Václaváku,ale za chvíli sedneme na metro."v Slávek mezitím minimálně třikrát prohlásil, že jde domů (neměl lístky na koncert, jen si přišel popovídat) a já mu to zatrhla.
Pomalu jsem pohřbila všechny naděje a představy o tom, že ten koncert nebudu muset strávit sama, když v tom...
V dálce na Arbesáku jsem zahlédla skupinku lidí. Asi už špatně vidím, protože jsme je nedokázala rozpoznat, ale jednoho jsem poznala s naprostou jistotou. Medy v oranžovém tričku s tipickou patkou nešel přehléhnout. Skupinka se zastavila na protějším chodníku a konečně bylo poznat, kdo je tu pravá hvězda-slečny si hned běhaly pro podpisy. Napsala jsem ¨Medymu, že stojíme na druhé straně a moc se nám k nim nechce-bylo tam vážně moc lidí : )Nereagoval, tak jsem prozváněla.
Teď nadchází nezapomenutelný okamžik. Protože mi koncert sám o sobě opravdu moc nedal, tohle je snad jediná chvíle, kterou si perfektně vybavuju naprosto neustále.
Medy zvedl hlavu, rozhlédl se,zaostřil na nás a rozběhl se přes ulici k nám. Na ten nadšený výraz a to jak mi skočil kolem krku, že jsem málem slítla na zem se nedá zapomenout :))
Od téhle chvíle bylo všechno fajn. Povídali jsme si, seznámila jsem se s Ketty(!!!), kterou bezmezně obdivuji a následně i s Endiviem, který nám předvedl část z ,,One night in Tokio". Kdyby vám někdy něco podobného nabízel, nebo prostě jen chtěl ječet, řekněte mu na to jen jedno: )
Klidné období před koncertem se chýlilo ke konci a přišel čas jít do jámy lvové. Rozloučili jsme se se Slávkem a společně s několika dalšími naběhli do Futura.
Proběhlo podepisování, natáčení nějakého dokumentu od Óčka (dívejte se 10.10. na Inbox a možná mě tam uvidíte) a pak to přišlo. Přistavěli jsme si za ječící dav židličky,na které jsme si stoupli v domění, že nutně musíme lépe vidět na ,,hlavní" aktéry večera.(uvozovky proto, že ta opravdová hvězda mě přesně v tu chvíli upozorňovala, že od NT v životě neslyšel jedinou písničku a vůbec ho to nemrzí:) )
Stáli jsme a viděli jsme...ovšem neslyšeli jsme...téměř. Slečny řvaly, co to dalo a na podiu se objevila skupina.Ti chlapci jsou zvláštní. Nemám žádné fotky z koncertu, protože ...prostě proto. Ale myslím, že si je dokážete živě představit. Frontman je modrooký zpěvák s třídením strništěm a tvrdý hoper.
Myslela jsem si a z klipů to tak opravdu vypadalo, že hoper Timo, rapuje jen minimálně a spíš je takovým doprovodem. Oh jak jsem se mýlila. Vydržela jsem na židli asi dvě písničky ,,tvrdého německého rapu" a slezla jsem dolů. To se opravdu nedalo. Navíc mám dojem, že Futurum má poněkud špatnou akustiku, takže jediná pozitivní věc jejich hudby-mixážní pult, vůbec nevynikl. Musíte mě chápat, že zvlášť ve chvíli, kdy si Medy šel sednout na schody, vykašlala jsem se na utrpení u fans a připojila se k němu.
Tak jsme seděli, snažili se nějak přes hluk dorozumět a psali jsme smsky. Pak šel něco řešit s Bikuku (mimochodem moc milé stvoření) a já se vydala pro Bonaqu. Stála 25 kč. Neuvěřitelné.
Ve stoje za židličkami jsem si odtrpěla písničku(dá se tomu tak ještě řikat?) ,,Revolution" a vrátila jsem se zpět na schody. Všichni jsme se napili, předali si tím všemožné choroby a pak Medy vytáhl Nutellu. Takovou tu malinkou v plastové krabičce.(vlastně musím poděkovat spíš Ketty, protože mu jí koupila ona). Následně také plastový nožík, kterým Nutellku otevřel. Opět jsme si ji všichni velmi hygenickým způsobem nabrali a snědli : )) Společnost těch lidí mi začala velmi vyhovovat.
Konečně Timo dorapoval, naposledy řekl ,,Díky moc" a ,,Jak se máte?" (to říkal po každé písničce °medyho zlé oči°)
Dav se valil z Futura ven a já s ním, takže jsem si ani nestihla přádně popovídat s jednou kamarádkou, kterou jsem tam náhodou potkala. Pobrali jsme si věci, já vrátila Medymu bundu,kteoru mi před tím půjčil a šli jsme ven. Opět následovala pěkná scénka:
Přiběhla k nám jedna dívka, otočila se na Medyho a řekla
,,Ahoj, ty jsi Medy?"
,,Jo."
,,A mohl bys pro mě něco udělat?"
,,Jo."
,,Vyfotil by ses támhle s mojí kámoškou?"
,,Jo."
Ta dívčina málem omdlela : )) ovšem já mám co říkat-v té době jsem s ním neměla ani jednu fotku : ))
Postávali jsme na rohu, čekali na autogramiádu a nudili se. Medard byl na chvíli nepřítomen, Bikuku pobíhal sem a tam (,, Dva lidi...stojej...jdu!") : DD a já si povídala s Ketty. Ona je vážně úžasná. Vyfotila nám boty s flaškou, kterou měl Bikuku v ruce. (ach!! koukejte závidět!).
Ani jsem pořádně nezaregistrovala, že se dostavili NT a podepsali se. Autogrmiáda skončila a já s Kett jsme začaly lobovat za přesun někam,kde je teplo a nejlépe i toalety. Vyhrál to ,,Mekáč" a Endivie nás k němu vedl...po pár absintech a vodce (,,Krychličky...a absintový víly..vidíte je taky??") byl malinko upravený,takže jsme se na Anděl dostali poněkud oklikou,ale nevadí :))
Opět můj dík patří Ketty, protože její potítko mi zachránilo ruku před omrzlinami.
V již zmíněném fast-foodu jsme se namačkali k několika stolkům. Několik lidí jedlo, já s ketty jsme pozorovaly situaci, Medy si psal smsky, Bikuku koukal kolem a Endivie nás obohacoval přehlídkou všech kosmetických přípravků, co měl s sebou.
Následovala scéna s kuřetem (,,Tak teď jsem zachránil kuře." Endivie schovává kuřecí nugetku do krabičky od hranolek a přikrývá jí ubrouskem. ,,Ne ty jsi ho pouze nesnědl." reaguje ironicky Medy.....,, já to přiznávám jo..někdy prostě na to maso dostanu chuť...tak to udělám takhle"Endivie rozžvýkal kuřecí nugetu a opět vyplivl) .
Bylo kolem půl 12 a já už opravdu musela domů. Přemluvila jsem Ketty,Medyho a Lussy, aby mě doprovodili na zastávku, kus od našeho domu. Zachovali se hezky a opravdu šli se mnou :))
Rozloučili jsme se na zástavce a dohodli se, že se sejdeme další den.
Koncert tedy celkově nestál za nic. Ale lidi, kteří na něm byli a se kterými jsem strávila ještě následujících pět dnů..jsou úžasní...
Vielen Dank für: Medard - za to, že jsi tam přišel, dodržel slib, že jsem tam mohla být s tebou, za doprovod domů..a prostě za všechno.
Ketty-za to, že jsem tě mohla poznat, protože to byla neuvěřitelná čest, za potítko, které mi zachránilo ruku a za všechno.
Fotky nebudou,hlášky..už jsou v textu : ))