Don´t hate me please.Because I´ll die,if you do...

Červenec 2008

Utrpení Dne Třetího

12. července 2008 v 0:30 | Tripple X |  Osudy pracující gentlemanky
Dnes jsem zjistila strašlivou věc. Ženský bez partnera nemají šanci na umělé oplodnění. Né že by mi na tom dnes (teda jako v tuhle chvíli) záleželo, ale kdo ví, co bude za dvacet let…. Přece si s Trin taky dopřejem mimčo :D

Utrpení Dne Druhého

11. července 2008 v 0:30 | Tripple X |  Osudy pracující gentlemanky
Ano, ano….je to tak. Asi nadosmrti budu patřit mezi Pracující, nikoliv mezi studující. Bylo mi to sice jasné od začátku, ale teprve teď vidím, jak jsem……….ehm…….no však víte. Prostě jsem se nedostala na vysokou školu a teď, těžko říct, co vůbec bude teď. Asi mě čeká další pětihodinová šichta.

Utrpení Dne Prvního

9. července 2008 v 17:29 | Tripple X |  Osudy pracující gentlemanky
Jak jistě víte, "úspěšně" jsem dokončila školu a s ukončením školy je spojeno mnoho činností. Např. výběr vysoké školy, podání přihlášek, zaplacení přihlášek, v některých případech zaplacení zkoušek, stres, žranice, tloustnutí a v neposlední řadě také hledání slušné brigády, či dokonce zaměstnání. A ano, i já, povaleč, jsem se rozhodla čtyři měsíce nezahálet a najít si slušně placenou brigádu.
Můj pocit vždycky byl, že pracující lidi se vlastně mají báječně. Několik hodin sedí v kanceláři, kecaj s kolegy, chodí společně na obědy a pařit. Také to obnáší výdělečnou činnost a tím pádem nekončící nákupy v horším případě splácení hypotéky. Moje představa ovšem byla zcela mylná. Když jsem se totiž začlenila do procesu těžce pracujících (podotýkám pouze pět hodin denně!!!) zjistila jsem, že to je všechno úplně jinak! Jako bych spadla z nebe. Mou pracovní náplní sice není nic jiného, než se zdvořile usmívat, anglicky či německy konverzovat a sem tam něco prodat. Bohužel, v mé smlouvě o pracovním poměru je i dokonalý reprezentační vzhled, upravené vlasy, světle nalakované nehty!!!, dlouhé černé kalhoty a co je nejhorší… černé boty na vyšším podpatku. Nejdřív jsem to pokládala za výhodu, přecejenom vysoké podpatky mi dělají taaaak krásné nohy :D ale po třech dnech neustálého stání na nohou, milého usmívání a ještě milejšího konverzování mi podpatky začaly lízt na nervy a měla jsem sto chutí si recesitivně vzít tenisky. Jenže riskovala bych tím vyhazov nebo pokutu. Takže jsem zatla zuby a vesele pobíhala dál s přitroublým úsměvem a zničenými klouby.
Teď mám, díky Bohu, volno a moje nohy si užívají zaslouženého odpočinku před další útrapnou a hlavně neuvěřitelně nudnou šichtou.